Rudhyar: Minimální požadavky na praxi astrologie

Pokus o formulaci minimálních požadavků na praxi nativní astrologie

Dane Rudhyar

Výrazný vzestup zájmu veřejnosti o astrologii během posledních několika let zintenzívnil společenské a psychologické problémy, které byly v oblasti astrologie vždy přítomny, avšak v danou chvíli je zapotřebí brát je vážně v úvahu. Jsou nabízena různá řešení, z nichž některá mohou vytvářet nové a ještě rozsáhlejší a hlubší problémy. Tato problematika má všeobecný význam, neboť přesahuje astrologickou praxi a dotýká se základního vztahu mezi svobodou jedince, nezbytnou pro demokratickou společnost, a oprávněnými obavami jakékoli organizované komunity o osobní blaho jejích členů.

V užším smyslu astrologové čelí problému, zda by astrologická praxe měla být oficiálně uznána jako právoplatné povolání chráněné příslušnými zákony. To znamená, zda by osoby praktikující astrologii měly mít licenci od státu či od nějakého celostátního svazu či cechu schopného prosadit určité předpisy, které by veřejnost ochránily před podvodníky či dobře smýšlejícími leč neschopnými provozovateli astrologické praxe. Jádrem věci je pochopitelně slovo “prosadit”. Odbory si své požadavky posadit dokáží, neboť pracující jsou nezbytní pro zaměstnavatele i pro blaho společenství či státu. Astrologové pro společnost nezbytní nejsou. Jsou ještě méně nezbytní než umělci, hudebníci či spisovatelé. Aby mohli být považováni za nezbytné, museli by spadat do široké skupiny zahrnující kněze, rodinné poradce, psychology různých škol a léčitele mnoha typů.

Být nezbytný pro společnost je jedna věc; jiná je ta, zda je možné být nebezpečný pro jednotlivce a tudíž nepřímo i pro společenství jako celek. Rodinný poradce či psycholog může poskytnout radu, která může mít destruktivní vliv na člověka, jenž vyhledal jeho pomoc. Totalitní společnost, která oficiálně vyznává ateistický a materialistický světonázor, logicky považuje duchovní z řad organizovaných náboženství za podvratné živly hlásající klamavé nauky. Ve společnostech ovládaných striktně tradičními církvemi, jsou astrologové a jasnovidci považováni za šarlatány, kteří klamou naivní jedince; proto byly schváleny zákony namířené proti nim. S opovržením se setkávají všude tam, kde je jako jediná cesta k pravdě a zdravému rozumu vzývána současná věda a její přístup k životu.

Dnes se některé z nejkonzervativnějších církví staly tolerantními k tomu, co kdysi odsuzovaly; vědci oficiálně operují s téměř okultními koncepty a astrologie přitahuje pozornost mnoha psychologů, přičemž někteří s ní dokonce pracují. Přestože astrologie již není považována za nebezpečí pro duchovní či morální zdraví společnosti, nezpochybnitelným faktem zůstává, že může způsobit psychickou újmu jedinci, který ji praktikuje pro svou vlastní potřebu či který se profesně věnuje klientům vyhledávajícím pomoc. Pokud se astrolog dopouští chyb, libuje si v negativistických výkladech, předpovídá neštěstí a postrádá porozumění pro psychický stav těch, kterým na základě astrologie poskytuje rady, následky mohou být vážné. Tento jev není nijak vzácný a během těch čtyřiceti let, co o astrologii píši a dělám si starosti o to, co může v mysli klienta vyvolat nepromyšlený výrok o „zlověstných“ planetách při zrození či hrozících „nepříznivých“ aspektech, jsem obdržel nespočet dopisů od zneklidněných či vyděšených lidí, doufajících, že je nějak mohu osvobodit od vzpomínek na neblahé předpovědi. V téměř každém případě tyto předpovědi neuváženě zveličovaly možnost tragických událostí či opomíjely možnost využití těchto těžkostí pro rozvoj charakteru a dosud skrytých schopností.

Z mého pohledu by udělování nějakého oficiálního povolení k provozování astrologie mělo ten smysl, že by veřejnost, obeznámená jen s výklady slunečních znamení publikovanými v novinách a časopisech, byla upozorněna na skutečnost, že astrologie je nejen vážná záležitost, nýbrž i metoda, jak čelit životu a jeho problémům, která může mít při neuváženém přístupu škodlivé následky. Samozřejmě, že každá pravda může být nebezpečná: fyzika i chemie mají potenciál působit nesmírnou škodu, když ne přímou, tak nepřímou; celá řada lidí onemocní v důsledku indikace nevhodných léků či nepromyšlené či plošně aplikované léčby.

Jaké je tedy řešení? Větší odbornost sama o sobě nevyřeší vše, neboť odbornost může znamenat řadu věcí – „operace proběhla úspěšně, ale pacient zemřel!“ Možná nejdůležitějším faktorem ve zdravém praktikování jakékoli vědy, či dokonce jakéhokoli umění, je silný smysl pro osobní zodpovědnost vůči lidské bytosti, která je praxí zasažena, což implikuje jasné a hluboké porozumění slovu „zasažena“. Každý praktik by měl převzít plnou zodpovědnost za informace, rady či doporučení, které předává. Čím více respektovaný je systém poznání, z něhož tyto rady či doporučení vychází, tím větší je zodpovědnost toho, kdo tento systém používá. Pokud je vědění současnosti nazýváno „vědeckým“ a jako takové přijímáno a vyučováno oficiálními institucemi, bude člověk, kterému jsou na jeho základě udělovány rady, automaticky tyto rady považovat za správné.

Z těchto důvodů spočívá problém vyvstávající před dnešními astrology nejen v obraně „dobrého jména astrologie“ před nekvalifikovanými, nezpůsobilými či poněkud bezohlednými osobami, které se tváří jako uznávaní astrologové – což astrology v podstatě trápí nejvíce! – nýbrž především ve vzdělávání jak astrologů všech věkových kategorií, tak i veřejnosti žádající si jejich rady a vedení. Slovem “vzdělávání“ nemám na mysli instruktáž ve formálních kurzech ohledně toho či onoho systému technik, nýbrž sdělení, co znamená být astrologem a pracovat s lidmi na základě astrologie či v astrologii hledat vedení a řešení vlastních problémů.

To znamená objektivní a nepřikrášlené uvědomění si (1) čím astrologie ve své podstatě je a (2) co od ní člověk může očekávat.

1. Není snadné předložit definici astrologie přijatelnou pro všechny astrology. V následujících řádkách jsem se pokusil vyhnout určitým slovům, která jsou tendenční, a jednoduše uvádím, co z užití pojmu astrologie minimálně vyplývá. V tomto článku mi jde především o astrologii nativní – tj. astrologii pojednávající o horoskopech narození jednotlivých osob či kolektivních „společenských“ osob (národů, velkých a pevně vymezených institucí atd.) či obecněji jakéhokoli organizovaného a relativně stabilního systému vzájemně provázaných činností, který lze považovat za celek – organismus mající počátek a charakteristické fáze růstu a rozpadu.

S ohledem na to může být astrologie definována jako praktická a psychologická aplikace teorie, podle níž existuje přímá souvztažnost mezi periodickými pohyby nebeských těles obklopujících Zemi a (1) rozpoznatelnými vzorci událostí, (2) základními strukturálními faktory v povaze živých organismů a vývojem této povahy v průběhu života.

Astrologická praxe vychází z této teorie. Jedná se o „teorii“ ve stejném smyslu, v jakém hovoříme o Einsteinově teorii relativity. Pravdivost teorie není možné absolutně dokázat, avšak mohou být testovány její důsledky; postupuje-li se pečlivě, výsledky bývají celkově pozitivní. Teorie „funguje“. Je založená na předpokladu, že žijeme v uspořádaném univerzu, v němž je vše v pohybu a podléhá periodickým změnám podle kosmických zákonů. Astronomie jednoduše pozoruje, analyzuje a definuje fungování těchto zákonů; astrologie tvrdí, že toto fungování má smysl a do jisté míry i účel, pokud se vztahuje k formování a rozvoji lidských bytostí. Co způsobuje vztah (či paralelismus) mezi dynamickými procesy ve vesmíru a procesy odehrávajícími se v životech jakékoli lidské bytosti, na biologické a psychicko-mentální úrovni, je otázka, kterou se různé minulé i současné astrologické školy pokoušely různými způsoby objasnit. Jejich odpovědi se liší, stejně jako metody hodnocení tohoto paralelismu, avšak zásada, že takováto korespondence existuje, ať už je vykládána jakkoli, je obsažena ve všech formách astrologie.

Základem astrologie je tedy studium pohybu nebeských těles v kosmickém prostoru, který obklopuje Zemi a její obyvatele. Ve hře jsou dva hlavní faktory: nebeská tělesa (většinou Slunce, Luna a planety) a prostor, v němž se pohybují. Tento prostor lze různými způsoby dělit. V současnosti nejběžnější je zodiak rozdělený na 12 úseků. Zodiak lze však chápat buď jako pole kosmických „vlivů“, které jsou aktivovány a soustřeďovány průchodem (zdánlivě se pohybujícího) Slunce, Luny a planet, anebo prostě jako abstraktní referenční rámec, který nám umožňuje zakreslovat pohyb nebeských těles a měřit jejich úhlové vztahy v geocentrickém prostoru.

Dnes se navíc používají dva typy zodiaku; většina západních astrologů pracuje s „tropickým zodiakem“ – zodiakem 12 znamení – zatímco v Indii a poslední dobou v nemalé míře i v Americe a Evropě je používán „siderický“ zodiak založený na 12 souhvězdích. (Tato souhvězdí jsou skupinami hvězd, které se nacházejí poblíž ekliptiky – tj. zdánlivé roční dráhy Slunce po obloze – a dělí ji).

Astrologie, která figuruje v „předpovědích dle slunečních znamení“ – v novinách, časopisech a ročních analýzách – zatím vždy používala zodiak znamení, který souvisí se střídáním ročních období. Hlavní oblastí jejího zájmu jsou pozice Slunce, Luny a planet v zodiakálních znameních, z nichž každé je rámcově avšak typicky charakterizováno. Jelikož je založena primárně na znamení, v němž je při narození umístěno Slunce – tj. na měsíci narození dotyčného – význam „vašeho slunečního znamení“ a předpovědi uváděné ve výkladech, které ze slunečních znamení vychází – mohou být přinejlepším velmi obecné. Lidské bytosti dělí do pouhých 12 kategorií, z nichž každá teoreticky reaguje na životní situace konkrétními způsoby a vykazuje více méně podobné povahové rysy.

Charakter působení kosmického prostředí na jedince v určitém čase může být zjištěn pouze tehdy, je-li horoskop přesně spočítán na daný okamžik a pro striktně definovanou lokalitu na zemském povrchu. V nativní astrologii musí být základem signifikantního astrologického výkladu jedincova temperamentu a životní cesty nativní horoskop přesně spočítaný na okamžik prvního nadechnutí. Mohou být použity i jiné vedlejší horoskopy, avšak základním faktorem v astrologii zůstává nativní horoskop. Je chápán jako počátek individualizované a alespoň relativně nezávislé existence v otevřeném kosmickém prostředí. Před narozením se embryo vyvíjí v uzavřeném prostředí zcela ohraničeném matčinou dělohou, a teprve s prvním nadechnutím začíná individualizovaným způsobem fungovat základní rytmus organismu – krevní oběh a dech.

Každý člověk, který se prohlašuje za astrologa schopného radit klientům na ryze astrologické bázi, by měl být schopen zhotovit přesný nativní horoskop pro přesný okamžik a místo zrození. Pouze ve výjimečných případech se bez toho lze obejít, pokud astrolog použije horární horoskop, aby zodpověděl konkrétní otázku položenou klientem. Avšak i tehdy lze vřele doporučit použití nativního horoskopu tazatele jako východiska. Horární astrologie je speciálním odvětvím astrologie a moderní astrologové ji většinou buď nepoužívají vůbec, nebo nejsou dostatečně zběhlí v jejích zvláštních pravidlech, aby s horárními horoskopy spolehlivě pracovali. Horární astrologie nejen vyžaduje stejnou péči při výpočtu horoskopů jako astrologie nativní, nýbrž vychází ze specifického přístupu k univerzu a životní filozofii; spadá do kategorie „věšteb“. Zcela jistě nemá místo ve „vědeckém“ pojetí astrologie, použijeme-li slovo vědecký v jeho obvyklém moderním smyslu.

Zatímco definice astrologie, kterou jsem představil, je v zásadě platná při jakémkoli užití astrologie, všichni – příznivci, studenti i praktikové – by si měli být vědomi, že existuje celá řada astrologických škol a systémů. Každá předchozí kultura měla svůj specifický způsob chápání a výkladu paralelních vztahů mezi pohybem či pozicemi nebeských těles a sledem životních událostí či biofyzickými vlastnostmi a smyslem života lidské bytosti. Nejenže byly navrženy různé referenční rámce pro pohyby planet a řada sekundárních faktorů z těchto pohybů odvozených, nýbrž se výrazně lišily i základní přístupy k astrologii a charakter i účel astrologické praxe. Liší se dodnes.

Podíváme-li se na situaci v západním světě, nalezneme minimálně dva základní přístupy. Nazval jsem je přístup zaměřený na události a přístup zaměřený na člověka. Většina lidí s hlubokým zájmem o nativní astrologii je do určité míry kombinuje, avšak každý z těchto přístupů je založen na svébytném způsobu chápání, interpretace a aplikace astrologických údajů. Jeden z přístupů často popírá platnost údajů či dosažených závěrů přístupu druhého. S tím se samozřejmě setkáváme i v současné psychologii i medicíně.

Na události zaměřený přístup je ve své nepopulárnější podobě formou věštění, a to do takové míry, do jaké primárně zdůrazňuje předpovídání budoucích událostí. Ve své vyspělé či kultivované podobě se stává „vědeckým“ přístupem k astrologii, v současnosti velmi diskutovaným, neboť zdůrazňuje „výzkum“, statistiku a čím dál složitější matematické výpočty.

Pro typ astrologa „zaměřeného na člověka“ je astrologie jakýmsi druhem osobního doprovázení, jehož cílem je pomoci jedinci aktualizovat co nejvíce z jeho vrozeného potenciálu. Události ho tedy zajímají jen do té míry, do jaké jim může být dán hlubší, obsáhlejší smysl v rámci celého životního vzorce a individuality člověka, jehož nativní horoskop je zkoumán.

Tento typ astrologa považuje předpovědi za potenciálně nebezpečné pro klienta, neboť v něm mohou vyvolat strach či nepodložená očekávání, a to obvykle ve větší míře, než jaká by umožnila moudrou přípravu na budoucí dění, jehož přesný charakter astrolog jen zřídkakdy zjistí, není-li jasnovidný – ovšem i jasnovidnost je nespolehlivá.

Statisticky podložené poznatky o významu různých faktorů v astrologii mohou být nejpřínosnější při práci s velkými soubory horoskopů a při ověřování platnosti tradičních učení o charakteristikách znamení, planet a meziplanetárních aspektů, avšak nemají valného významu v situaci, kdy před astrologem sedí klient s konkrétními problémy, které jsou alespoň do určité míry jedinečné. Žádná statistika není stoprocentní. Pokud 70% analyzovaných případů naznačuje, že osoby s planetou v určitém postavení dosáhnou úspěchu v nějakém oboru či onemocní nějakou konkrétní nemocí, pak člověk, kterého má astrolog před sebou, může zrovna spadat do kategorie zbylých 30%. Statistický výzkum NEPRACUJE s individuálními případy, avšak může vypovídat o relativní platnosti běžně používaných astrologických charakteristik a technik – a tím zvyšovat věrohodnost základní astrologické teorie, což je něco, co většina astrologů vidí ráda.

Nedávné objevy v astronomii, astrofyzice a chemii přidávají této teorii na věrohodnosti tím, že odhalují úzkou souvislost – a dokonce vzájemnou provázanost – všech faktorů v konkrétním kosmickém prostředí, např. sluneční soustavě. To však samo o sobě nečiní smysluplným způsob, jakým jsou tyto kosmické souvztažnosti aplikovány v astrologii na jednotlivé osoby. Astrolog, kterému jde především o psychické zdraví svých klientů – a o své vlastní, neboť je sám sobě klientem! – považuje astrologii spíše za univerzální jazyk než za empirickou vědu, která předkládá konzistentní soubor zákonů o přímém „vlivu“ nebeských těles na lidské bytosti. Oba přístupy k astrologii mají bezpochyby svou platnost; každý z nich odkazuje k jinému typu temperamentu a způsobu myšlení.

Pustí-li se člověk do studia astrologie či sám vyhledá radu astrologa, bylo by dobré vše, co jsem výše uvedl, pečlivě zvážit, neboť mnohé záleží na myšlenkovém a pocitovém přístupu, s nímž se člověk obrací k astrologii a k jakémukoli konkrétnímu astrologovi. Totéž lze říci o návštěvě psychoanalytika.

2. Víme-li, že něco „je“, mělo by to vést k dalšímu tázání: „k čemu to je“? Většina lidí se však neobtěžuje ptát, co pro ně astrologie může udělat, čím může obohatit jejich vědomí a život nebo proč vlastně by pro ně mělo mít hodnotu, nechat si „vyložit“ horoskop. Astrologie se stala módní záležitostí. Přitahuje a fascinuje. A my jsme přirozeně zvědaví, co by o nás a především o naší budoucnosti mohl říci astrolog. Náš věk je na budoucnost orientovaný. Lidé cítí, že lidstvo prochází kritickým obdobím, snad přechodem k něčemu skvělému – nebo naopak k jadernému holokaustu? – v osobní rovině pak třeba ztrátou zaměstnání, náhlým zbohatnutím, zhroucením, rozvodem či ideální láskou. Každý cítí, že někam směřuje, avšak málokdo ví, kam. Možná napoví „hvězdy“. Je to bez rizika a může to být zábava.

Pro některé lidi může být povrchní znalost astrologie a snadná obeznámenost se znameními zvířetníku a populárními charakteristikami planet skutečně zábava – zajímavé konverzační téma, dokonce dobrý způsob, jak se předvést na večírku a udělat dojem na náhodné známosti: „Jaké jsi znamení?“ atd. Takovýto přístup neobnáší žádné velké riziko. Je příznakem nejisté a neklidné společnosti, v níž znudění či úzkostní jedinci těkají od jedné věci k druhé, od jednoho kultu či guruovi k druhému, v jakési naději na naplnění hluboké vnitřní prázdnoty. Všechno je vzrušující a nic není bráno vážně. Konečným důsledkem je obvykle zmatek.

Jiným astrologie skutečně učaruje; možná proto, že jim připadá jako otevřená brána do širší reality. Stojíte na prahu a snažíte se zjistit, co je ten nedozírný svět planet a souhvězdí, co vlastně znamená, jak jej nejlépe prozkoumat a jak se s ním seznámit. Astrologie je prastará; má nádech mystéria. Je evidentně založená na něčem, co skupiny lidí na všech světadílech považovaly za zásadní. Hrajete si s astrologickými symboly, snažíte se je přiřazovat každodenním zkušenostem, používat je jako světlo při cestách do vlastních hlubin – cestách ke svému skutečnému já, své bytostné podstatě. Kromě toho – neodhaluje nám astrologie pravou tvář našich příbuzných, společníků a přátel, skrytou pod každodenní maskou či přechodnými náladami, v lásce i hněvu? Tolik se druhým chceme dostat na kloub! A poznání znamená moc; nebo si to aspoň myslíme. Astrologie skýtá mnoho příležitostí k hrátkám „kdo s koho“ – nemluvě o těch méně etických možnostech.

Mnozí mladí lidé se dnes učí astrologii – patrně ne tak do hloubky – proto, že si mohou přijít na celkem snadné peníze, jakmile dokáží s přehledem spočítat hlavní data požadovaná k sestavení nativního horoskopu a svými výkladovými schopnostmi udělat dojem na přátele. Během tohoto procesu se jejich každodenní mysl a jazyk zahltí astrologickými pojmy. Zabřednou do světa symbolů. Každý astrolog by si měl být vědom nebezpečí „profesionalismu“, neboť profesionál obvykle vztahuje vše, co se týká jeho i druhých, ke své specializaci a bývá natolik zabrán do jazyka, který používá, že v dané myšlenkové oblasti ustrne. Pak ztratí schopnost vnímat, že astrologie je pouze jedním z přístupů k řešení životních problémů – jedním z mnoha.

Důkladnější a osvícenější student či praktik je často člověk, který se k astrologii dostal v důsledku svého zapáleného hledání náboženské či filozofické interpretace života, které jej přivedlo ke studiu starých či východních nauk. Poté, co zjistí, že astrologie hrála zásadní roli ve starověkých kulturách a dodnes je chována v úctě v asijských zemích, snaží se pochopit, v čem spočívá její univerzalita. To jej vede ke studiu současných myslitelů, kteří se zabývají astrologií jakožto zvláště významnou a praktickou aplikací metafyzických konceptů, které svým významem zdaleka přesahují své užití v astrologii.

Astrologii v současnosti studuje či používá řada univerzitně vzdělaných psychologů či dokonce lékařů, aby mohla ke svým profesním problémům přistupovat v rámci nového rozměru existence – podobně jako lékaři studují starodávnou čínskou metodu akupunktury, jež je praktickou aplikací základní životní filozofie – taoismu. Existují i lidé s dychtivým intelektem, formovaným striktně empirickými a materialistickými přístupy moderní vědy, kteří pocítili nutkání astrologii prozkoumat, aby prokázali, že jde o naprostý blud, avšak kteří, ač neradi, nakonec uznali platnost alespoň některých jejích předpokladů a opatrně podpořili něco z jejích tradičních poznatků.

Pokud jsme zde zmiňovali tyto různé cesty, které dnešní lidi přivádějí k astrologii, bylo to proto, že velmi mnoho záleží na tom, s jakým přístupem zájemce začíná studovat a – často příliš brzy – praktikovat, co se naučil v učebnicích či kurzech nezřídka vedených učiteli, kteří mají sami velmi zúžené a striktně technické chápání toho, co učí. Každá výuka astrologie by měla začínat otázkou: Proč se chceš astrologii naučit? Co čekáš, že ti přinese a jak hodláš své znalosti využít?

Stejné otázky by měly napadnout také každého, kdo žádá o astrologickou radu. Jedna z reálných možností psychologického poškození nebo dezorientace, jež hrozí každému, kdo podstupuje astrologickou konzultaci, vyplývá z falešných očekávání tazatele ohledně toho, co mu může astrolog odhalit. Řada lidí čeká, že jim profesionální astrolog bude schopen říci, co přesně je potká a jak jejich aktivita, ať už je jakákoli, nakonec dopadne. Jiní očekávají úhledně formulovaná řešení svých psychických problémů a pravděpodobně i potvrzení, zda jejich ambice, manželství či nová láska jsou to pravé. Od astrologie očekávají to, co mnozí mladí lidé od svého gurua – že je osvobodí od úzkosti, nejistot a pochybností a především že jim řekne, co přesně mají dělat a kdy.

Tohle obvykle po astrologii požadovat nelze, přestože v některých vzácných případech moudrý a psychologicky vnímavý astrolog může ukázat cestu z nějakých zřejmých obtíží a naznačit nejlepší z možných způsobů jednání – nebo ukázat, které jsou ty méně dobré, což bývá snazší.

V naší demokratické společnosti, která se teoreticky vyznačuje právem a povinností jedince rozhodovat o vlastním způsobu chování a svobodně si volit svou životní náplň, by mělo být úkolem astrologa pomoci člověku vyznat se v možnostech, které se před ním otevírají, objektivně a bez emocí prezentovat jakoukoli životní situaci a pokud možno objasnit co tato situace znamená v konkrétní fázi celoživotního vývoje dotyčného. Snad nejdůležitějším úkolem astrologa je dát minulým událostem a osobním krizím nový, konstruktivní smysl tím, že citlivě poukáže, proč a jak byly nezbytné pro rozvoj charakteru, síly a moudrosti – a tedy jak zapadají do celkového plánu aktualizace schopností a vloh, které byly při narození pouhým potenciálem. Transformovat události – obzvlášť ty obtížné a bolestivé – na nezbytné fáze celkového procesu „sebeaktualizace“ a naplnění osudu; právě toto by nativní astrologie měla umět poskytnout těm, kdo v ní věří a kdo ji používají, ať už pro sebe či pro klienty.

Takto chápaná praxe nativní astrologie – opakuji, že ta je dnes nejdůležitějším a nejpoužívanějším typem astrologie – je formou psychologického doprovázení; mohla by eventuálně sloužit i lékařům či komukoli, kdo přijímá zodpovědnost za poradenskou činnost. Z tohoto důvodu by mělo být zřejmé, že astrologie požaduje od těch, kdo ji praktikují, nejen určité penzum dovedností při výpočtu a výkladu nativních horoskopů a jakýchkoli horoskopů z nich odvozených, nýbrž i jistou míru psychologického chápání lidské povahy a současných společenských problémů a co největší osobnostní vyzrálost.

Zatímco není problém otestovat jedincovu způsobilost co do výpočtu horoskopů narození, progresí, tranzitů, uzlů, midpunktů a čehokoli, co astrologický systém jím používaný vyžaduje k účinné aplikaci na individuální případ, je očividně mnohem složitější prověřit „vyzrálost“ člověka přijímajícího zodpovědnost za výklad klientova horoskopu. Tento psychologický a duchovní požadavek je však stejně důležitý, ne-li více.

Zda by měly být vypracovány klíčové testy, které by uchazeč o oprávnění či licenci k provozování astrologie musel splnit, je otázkou, na niž nedokáži dát uspokojivou odpověď. Pokud by si „astrologická komunita“ a potenciální klienti uvědomili, že testy osobní vyzrálosti by v ideálním případě byly cenné jako ochrana mladých a důvěřivých, bylo by to samo o sobě významným krokem k tomu, aby se astrologie stala psychologicky bezpečnější a zdravější. Avšak obecný princip hodnoty vládně prosazovaného licencování astrologů – či psychologů a jiných odborníků, jejichž praxe může lidi poškodit – je nekonečně diskutovanou záležitostí. Obnáší řadu problémů. První je samozřejmě ten, zda jakékoli licencování nenarušuje svobodu slova a chování jednotlivce. Ve jménu „dobra lidí“ lze napáchat mnoho špatností. Kam až licencování dojde? Potřebují licenci politikové nastupující do úřadu? Měli by spisovatelé a nakladatelé podléhat cenzuře, protože to, co píšou, může lidem ublížit a pokřivit jejich mysl či morálku? Seznam podobných otázek je nekonečný.

Kdykoli stát nebo kolektiv – například odborářská organizace nebo cech – získá pocit, že má právo či přímo povinnost chránit jedince před škodlivým jednáním jiných jedinců, je téměř nemožné určit, kde udělat tlustou čáru a vzdát se paternalistického přístupu. Každý si je vědom potřeby policie v situaci, kdy naše početné a heterogenní komunity nedokáží podrobit neukázněné či neschopné jedince kolektivnímu tlaku, který je nezbytný k ochraně ostatních – nikoli vynucováním práva, nýbrž tlakem morálním a psychologickým. Takový tlak předpokládá zejména účinné vzdělávání.

Na počátku vzdělávání je uvědomění, že znalosti jsou nutné. To vede k rozlišujícímu, objektivnímu a neemotivnímu stanovení, jaký druh znalostí je nutný. V oblasti současné astrologie je toto stanovení ztíženo skutečností, že existuje mnoho astrologických škol, z nichž každá má bohužel sklony prosazovat absolutní platnost svých základních konceptů a technik. Kdo má tedy rozhodovat, co všechno by měl astrolog umět, aby mohl získat oficiální licenci ke své praxi? Navíc, jak může kdokoli dokázat, že licencovaný astrolog moudře používá to, co má znát nebo co znal, když skládal zkoušku? To, co vidíme u lékařské profese, je názorným příkladem toho, jak svazující může být všemocný a vládou chráněný „svaz“. Nejenže může zavádět zastaralé vzdělávací normy, které veřejnost připravují o tolik potřebné odborníky – odborníky fungující na několika rovinách odbornosti – nýbrž může i vytvářet a prostřednictvím mocné propagandistické mašinérie šířit kolektivní přesvědčení, že pouze to, co považuje za správné a rozumné, by mělo být přijímáno a tedy povoleno. A přesto se každý rok dva milióny lidí ocitnou v nemocnici kvůli nemocem způsobeným lékařskou péčí a užívání lékařem předepsaných léčiv. Totéž lze říct o oblasti psychologie a psychiatrie.

Tímto nemám v úmyslu odsuzovat jakýkoli pokus astrologických skupin o zavedení nějakých základních norem astrologické praxe. Jen chci upozornit, co je skutečně v sázce. Jakákoli forma zákazu může často napáchat stejné škody jako provozování toho, co je zakazováno – a každý, kdo v Americe zažil období prohibice, by to měl vědět, neboť toto tragické užití legální moci bylo více než jakýkoli jiný sociální faktor zodpovědné za gangsterství, policejní korupci a bezzákonnost americké společnosti. Avšak národ je nepoučitelný a totéž, co se před 50 lety dělo s alkoholem, se nyní děje s marihuanou. Navíc, kdo může astrologickému nováčkovi zabránit třeba jen v tom, aby se lehkomyslně pustil do vykládání horoskopů, progresí a tranzitů sobě samému, přátelům a příbuzným?

Pouze jediná věc může být skutečně smysluplná: vzdělávání. Vzdělávání jak široké veřejnosti, tak budoucích astrologů. Je třeba zvýšit úroveň očekávání jedince, který vyhledává radu astrologa. Každý člověk, který si jde k astrologovi nechat „vyložit“ horoskop, by si měl uvědomit, co může a nemůže oprávněně očekávat – a jakou újmu mu mohou astrologické výklady způsobit, dokonce i v podání úspěšného a školeného astrologa. Právě proto píšu tento článek, v naději, že se stane volně dostupný mnoha tisícům lidí, kteří si dosud neuvědomují charakter a limitace základních údajů nezbytných ke studiu osobních horoskopů. Každý potenciální klient by měl být schopen klást opodstatněné a důležité otázky astrologovi, kterého vyhledá, nebo příteli, který se nabídne poskytnout, a to i bez vyžádání, bezplatnou radu. Měl by mít na paměti, že sdělovat svůj přesný čas narození komukoli, kdo o to požádá, může být dost nerozvážné – stejně nerozvážné, jako kdyby zaparkoval auto s klíčem uvnitř, který by byl všem na očích. Pokud astrologie dokáže to, co o ní tvrdí její vyznavači, pak je nevyhnutelně i zneužitelná. Jaký vymahatelný zákon či předpis zajistí, aby zneužita nebyla?

Opakuji, že to, co udělat lze, je veřejně propagovat minimální požadavky nezbytné pro astrologickou praxi. Člověk žádající či se zajímající o neprofesionální astrologické úsudky by se měl ujistit, že ten, komu naslouchá, tyto základní požadavky minimálně zná a dokáže je inteligentně použít v praxi. Pokud si nemůže být jistý, pak jedinou alternativou je vyhledat jiného astrologa a projednat s ním, co mu bylo sděleno. Navrhoval bych, aby jakákoli astrologická organizace s celostátními vazbami vytvořila komise, jimž by kdokoli, kdo si není jistý kvalitou astrologovy práce, mohl zaslat psaný horoskop či nahrávku rozhovoru. Takové komise – v každém větším městě by měla být jedna – by mohly disponovat formálním vlivem, třebaže by neměly oficiální pravomoc nikoho odsoudit či zdiskreditovat. Za žádost o přezkoumání specifických a zdokumentovaných případů předložených komisi by měl být účtován rozumný poplatek. Tato komise by sloužila jako svého druhu „organizace na ochranu spotřebitele“, schopná astrologickému spotřebiteli poradit, jak postupovat a jak se chránit. Nezaujímala by žádné stanovisko ve vztahu k platnosti jakékoli školy, systému či techniky, neboť jejím jediným zájmem by bylo, zda ten, kdo dle svého tvrzení používá určitý přístup, skutečně dokáže v rámci tohoto přístupu způsobile fungovat.

Jinými slovy, NEJDE o to, zda nějaký konkrétní systém či výklad základních astrologických dat je sám o sobě platný – neboť na tom se astrologové neshodnou nikdy – nýbrž o to, zda osoba, která danou techniku praktikuje, tak činí správně a s jasným vědomím zodpovědnosti vůči klientovi, jehož mysl a city mohou být hluboce zasaženy tím, co je mu sdělováno.

Každý profesionální astrolog, který si za konzultaci účtuje peníze, by měl být schopen zodpovědět alespoň základní klientovy dotazy ohledně toho, co je astrologie, jak funguje a co přesně znamenají pojmy, o nichž se klient dočetl třeba v časopisech či populárně naučných knihách. Například by měl umět popsat rozdíl mezi tropickým a siderickým horoskopem, obecný význam věku Vodnáře a Ryb či podstatu pojmů jako jsou progrese, direkce, midpunkty, solární revoluce a planetární cykly. Některé z testů, které byly navrženy pro udělení astrologické licence, toho obsahují příliš mnoho (a v jiném ohledu příliš málo), podobně jako psycholog ucházející se o státní licenci musí znát velké množství akademického materiálu, který (1) je často nepodstatný pro skutečné každodenní nároky jeho budoucí praxe a (2) nezaručuje jeho osobní vyzrálost a schopnost bezpečně a moudře pracovat s klienty.

Na závěr bych rád řekl, že na poli současné astrologie nepovažuji za důležité zavádět rozsáhlé a kategorické „normy“, které by v astrologické praxi nabyly platnosti zákona, nýbrž spíše vzdělávat – především astrology samotné – v chápání složitosti oboru astrologie. Nelze očekávat, že se astrologové shodnou na tom, které metody výkladu horoskopu jsou ty nejsprávnější, ba ani na tom, co by tento výklad měl obsahovat a co všechno by měl klientovi sdělovat. Existují naprosto rozdílné způsoby definování a hodnocení takových základních dat jako jsou zodiakální znamení, nativní domy, solární domy, aspekty, solární horoskopy, progrese atd. Některé systémy neakceptují hodnotu domů, nýbrž primárně používají určitým způsobem definované midpunkty a nedávno vynalezené speciální horoskopy. Využití statistiky považuje jedna skupina astrologů jako zásadní a druhá jako bezvýznamné. Dokonce i metody výpočtů se v několika případech liší.

Jediný normativní test by tedy zřejmě mohl prověřovat, zda je budoucí praktik důkladně obeznámen se správným používáním efemerid, tabulek domů a astronomických údajů jako jsou např. délka oběhu planet, jejich poměrná vzdálenost od Slunce, význam nebeské a pozemské šířky a délky, deklinace, rektascenze, časová pásma, uzly, body a midpunkty.

Astrologická fakulta, na níž by byly vyučovány nejdůležitější astrologické systémy, by svým studentům jistě mohla udělovat tituly, které by prokazovaly kvalifikaci v několika směrech a systémech astrologického výkladu a rozsáhlé znalosti typů astrologie používaných v minulých i současných kulturách. Je však sporné, zda by takovéto všeobecné znalosti skutečně zdokonalily kvalitu výkladů a rad udílených klientům; neboť když se astrolog ocitá tváří v tvář dychtivým, zmateným či rozrušeným klientům, intelektuální vědění (včetně statistiky) není tím nejpodstatnějším. Lidská kvalita vztahu, která vzniká působením astrologovy osobnosti a empatie, je často tím, na čem záleží nejvíce – a tato kvalita nemůže být normalizována, natož pak uzákoněna.

Přesto může být vykonáno mnoho pro to, aby bylo pěstováno lepší a konstruktivnější psychologické porozumění charakteru, významu a smyslu astrologie – nebo lépe řečeno, jasné chápání povahy, principů a zásad, na kterých astrologie odjakživa stála, různých významů, které jí byly dávány a řady účelů, kterým sloužila. To může být činěno pouze za pomoci poctivého, informovaného a důkladného programu veřejného vzdělávání, v němž nemají místo výstřednosti, dogmatická tvrzení ani přikrašlování.

6. prosince 1972.

Ed. Portland Astrology Center 1973, Portland, USA

Přeložila Alice T.

Příspěvek byl publikován v rubrice ASTROLOGIE, ASTROPSYCHOLOGICKÉ TEXTY, ASTROPSYCHOLOGIE, RUDHYAR se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.