Archiv rubriky: RUDHYAR

texty Dane Rudhyara

Zpráva z Francie – Francouzská spojka Diana Vysušilová a RAH

Setkání s Dianou Vysušilovou

Během této schůzky RAH jsme přivítali Dianu, českou astroložku. Není jednoduché určit okamžik zrodu tohoto setkání; to, co však víme, je, že bylo umožněno skrze mysteriózní spojení internetu, skrze lidský zájem (zvědavost) jednoho o druhého, skrze společnou víru, skrze sled letadel, tramvají a ostatních dopravních prostředků, skrze velké množství nadšení, smělosti, skrze vůli surfovat na synchronicitách…

Diana se aktivně účastnila našeho shromáždění, vnesla svou kapacitu astrologa, ale také svou vitalitu a radost. Občas nám přispěla velmi zajímavým úhlem pohledu té, která má odstup ve vztahu k některým vnitřním obtížím našeho Sdružení.

Během jednoho odpoledne nám představila ve velkých náčrtech svou kulturu a svou zemi (k dispozici je powerpointová prezentace) a podrobněji její skupinu pražských humanistických astrologů, řečenou „astrologie pro statečné“, neboť jest zapotřebí být „statečný“, pokud se chcete v tomto světě odvážit spustit ve směru humanistické astrologie. Skupina má dva zkušené astrology ve svém čele: Pavla Turnovského a Martinu Lukáškovou. Byl to fascinující objev, jak moc se Pavel Turnovský podobá Ivanu Othenin-Girardovi: oba jsou malíři a astrologové, oba se vyznačují dlouhou bílou kšticí (www.rezonance.cz). Martina Lukášková obhájila disertaci ustanovující, že humanistická astrologická konzultace je plnohodnotným terapeutickým rozhovorem a že tento směr prohlubuje.

Byli jsme ohromeni vitalitou a kreativitou české skupiny: výstavy propojující astrologii a jiná umění, např. šití a keramika, rituální pouť skupiny, výprava sjednocující astrology a jejich rodiny, jejich maskot na vysoko postaveném místě české historie, bohatství publikací a internetových stránek.

Všechno toto se nám zdálo být velmi inspirující…a umožnilo nám to uvědomit si (díky ose I. – VII.!), jak je pro RAH těžké znovuobjevit energii opravdu tvůrčí. Možná je pro nás těžké vynořit se ze sledu zármutků spojených s úmrtími. Možná také žijeme na území méně otevřeném vůči tomu, čím žijeme.

Příštím možným krokem k tomu, abychom zapracovali na tomto tvořivém způsobu, budou „letní astrologická, v družném veselí probíhající setkání“.

A poděkování Dianě za její přítomnost během tohoto setkání!

Marie-Laure Liébert

rozhovor s Rudhyarem

vedený Barbarou Somerfieldovou u příležitosti jeho 89. narozenin 23. března 1984

V tomto rozhovoru Dane Rudhyar (1895-1985) popisuje vývoj astrologie 20. století a zasvěceně hovoří o zásadních otázkách, které před současnými astrology vyvstávají.

Barbara: Mohl byste se vyjádřit k otázce profesionalismu, který je nyní mezi astrology běžný, a k myšlence „astrologii jako závazku“ v kontrastu se smyslem astrologie?

Rudhyar: Jednou ze základních věcí, o něž se v Anglii pokoušel Alan Leo a v Americe Max Heindl, bylo uvést astrologii do souvislosti se životní filozofií, které nebyla běžnou západní akademickou filozofií. Alan Leo byl teosof, velmi oddaný Annie Besantové a druhé generaci teosofů. Max Heindl kdysi navštívil Evropu, kde se učil u údajného dědice rosenkruciánské tradice. Heindl byl lektorem Teosofické společnosti v Americe a chtěl přeložit a přeuspořádat astrologické pojmy z hlediska toho, co se naučil z rosenkruciánské teorie. Okultistou a teosofem byl též Sefarial.

Předtím, zejména v 17. A 18. století, byla astrologie profesí. Představovala odvětví okultní filozofie, avšak byla jasnou profesí; byli jste astrologem krále, prince či podobně a plnili jste společenskou funkci. To více méně zmizelo v 19. století, kdy astrologie přestala být vyučována na univerzitách. Naposledy to bylo … zapomněl jsem přesné datum, ale kolem roku 1830 ji vyučoval jakýsi profesor v Porýní. Poté, co ztratila svůj profesionální statut, pokoušela se přeorganizovat ve vztahu k teosofickému hnutí v Anglii a rosenkruciánskému hnutí v Kalifornii.

V Americe působil filosof-okultista Marc Jones. Na základě svých vlastních vnitřních objevů se snažil o návrat k základům astrologie z metafyzického a filosofického hlediska. To mě zajímalo; přístup Alana Lea ani Maxe Heindla mě příliš neoslovoval. Existovalo tu i pár dalších skupin, jako například Bratrstvo světla C.C. Zaina (později Církev světla), které měly být rovněž vybudovány na staroegyptském základě. Avšak ani v těchto skupinách nebyla astrologie považována za profesi. V některých případech se za výklad horoskopu neslušelo přijímat honorář; astrologie byla součástí životní filozofie a náboženského přístupu k životu.

Další směr astrologie v Americe představovala Evangeline Adamsová. Ta byla astroložkou z povolání a účtovala si na svou dobu vysoké honoráře. Používala především astrologii horární, zejména pro své klienty z Wall Streetu (jako byl Pierpont Morgan a pár dalších. Podařilo se jí astrologii obhájit ve slavném soudním procesu, při němž soudci podrobně popsala jeho syna, kterého nikdy neviděla, na základě jeho horoskopu. Na soudce udělala takový dojem, že žalobu zamítl a umožnil, aby astrologie mohla být v daném smyslu praktikována. Myšlenka astrologie jakožto profese je tedy svým způsobem návrat do 17.  a 18. století; je to aspekt neoklasicistního přístupu, návratu k fundamentalistickému pojetí.

Počínaje Astrologií osobnosti v roce 1935 (stále je to moje nejlépe prodávaná kniha), snažil jsem se astrologii přeformulovat na základě nové hlubinné psychologie, se kterou přišel Freud. Kolem let 1932-33 vyšly v anglickém překladu první významné knihy Jungovy; inspirovaly mě, když jsem si je v roce 1933 pořídil. Pokusil jsem se astrologii přeformulovat s využitím přístupu Marka Jonese, jenž měl značnou platnost a astrologii a její principy alespoň presentoval ve světle filosofie. Snažil jsem se astrologii představit jako symbolický jazyk, který by mohl doplňovat psychologický pohled a zejména praxi psychologické konzultace.

Psycholog může znát veškeré podrobnosti událostí tak, jak mu je sdělil klient a jak je dokázal vyvodit z klientových snů, gestikulace a jednání. Astrologie k tomu však může připojit obecnou strukturu, pojednávající o horoskopu a životě jako celku. Zatímco psycholog získává data, nezná jejich strukturu, jejich řád, jejich vývoj; astrolog zná strukturu a vývoj, ale nezná data, způsob, jakým se symbolické ukazatele manifestují jako události. Domníval jsem se, že sloučením obou je možno obdržet mnohem konkrétnější a smysluplnější obraz.

To vše je nyní považováno za samozřejmost v těch složkách hnutí za rozvoj osobnosti, které se o astrologii zajímají. Avšk v letech 1934-35, kdy byla zveřejněna Astrologie osobnosti a série článků, které jí předcházely, to byla novátorská myšlenka. Ani Marc Jones se o hlubinnou psychologii nezajímal. Zajímala ho psychologie staršího typu, avšak byl to inteligentní člověk, který byl schopen podat osobní výklad. Pokusil jsem se ukázat, že veškeré faktory používané v astrologii — znamení, domy, body, lunační cyklus atd. — mohou tvořit jazyk, symbolický jazyk, který by pak mohl mít cenu při výkladu naprosto nových vývojových trendů v psychologii, kterým trvalo třicet let, než přerostly v současné masové hnutí.

V letech 1936 až 1966 se astrologie vyvíjela velmi, velmi pomalu, dokonce i v Americe. Teprve generace mladých lidí, kteří se začali zajímat o východní filosofii, jógu, východní učitele, zen atd., se náhle obrátila k mým knihám, které se pak staly populárními. Od roku 1933 jsem měl na starost psychologickou sekci časopisů American Astrology a Horoscope. Psal jsem články pojednávající o symbolické povaze astrologie, s vnitřním vývojem, vývojem na vyšší rovině atd, namísto vývoje na rovině lidové, společenské, obchodní.

Oproti tomu Marc Jones se primárně zajímal o společenské vztahy, neboť jeho filosofie byla svého druhu filosofií společenskou; měla metafyzický základ, avšak v praxi se zaobírala společenskými faktory. Snažil jsem se dostat k jádru osobních problémů a po dlouhou dobu jsem byl jediný, kdo tak činil. Postupně se astrologií začali zabývat lidé jako Charles Jayne, Stephen Arroyo and Marc Robertson. V případě Marka Robertsona jsem to byl já, kdo mu navrhl, aby se začal v krizovém období svého života astrologií zabývat. V roce 1934 či ’35 u mě absolvoval několik kurzů Charles Jayne.

Veškerá moje práce měla za cíl vyložit astrologii i význam jejích symbolů – planet, znamení, stupňů zvěrokruhu atd – jako jazyk. Poté, co jsem dokončil výklad tohoto jazyka, přestal jsem o astrologii psát, neboť nemělo smysl pokoušet se vynalézt nový jazyk, když jsem se domníval, že ten starý naprosto stačí k práci s tím, co jsem považoval za nutné. Skončil jsem tedy Astrologií transformace, kterou jsem napsal v roce 1978 a která završila to, co jsem započal před více než čtyřiceti lety Astrologií osobnosti.

Neznamená to, že nesouhlasím, aby do tohoto jazyka byly přidány nové prvky, neboť jazyk neustále roste a mění se, aby vyhověl novým potřebám. Velmi často se však ptám, zda tu ony nové potřeby skutečně jsou a zda se nová slova nepoužívají jen proto, že jsou nápadná a strhávají pozornost na jejich autora, aniž by nějakou důležitou potřebu plnila. Proto mě například nijak zvlášť neoslovují asteroidy, neboť podle mě jako individuální faktory žádnou konkrétní potřebu neplní; jako celek mají své místo ve Sluneční soustavě, avšak nevidím důvod, proč vyčleňovat nějaký kousíček obíhající hmoty a dávat mu význam. Pokud bychom tak učinili, proč nevzít v úvahu i umělé družice? Šokovalo mě, když mě jeden redaktor časopisu požádal, abych napsal článek o družici Sputnik a jejích astrologických účincích. Nejprve jsem si pomyslel, že jde o poněkud absurdní požadavek, avšak vzal jsem to jako výzvu. V tu dobu mi družice připadala jako symbol určitého aspektu naší kultury. Nyní jich je tolik, že jsou jako ty asteroidy; dohromady něco znamenají, avšak nelze je používat jako astrologická slova.

Abychom se vrátili k myšlence astrologa jako certifikovaného profesionála; jak jsem již uvedl, je to, jako bychom se vraceli do 17. či 18. století k pojetí krále, prince či boháče a jejich astrologa. Netěší mě, když vidím, jak se lidé dnes stávají natolik závislými na svém takzvaném astrologovi, že si k němu každých pár týdnů či měsíců chodí pro radu, jak vyřešit tu či onu situaci. Jedna konzultace zpravidla nestačí, protože problémy jedince jsou složité; sám jsem příznivcem dvou či tří kratších konzultací – ne příliš dlouhých, aby se astrolog ani klient neunavili a nezůstaly jim v hlavě jen útržky. Nyní, když je k dispozici nahrávání, je vše mnohem snazší. Když však porozumíme své životní situaci, nic nám nebrání, abychom si tuto schopnost vypěstovali sami; porozuměli jsme jazyku a měli bychom ho být schopni do určité míry používat. Samozřejmě to znamená zaobírat se něčím nezvyklým a zprvu je zapotřebí mít někoho, kdo lépe rozumí symbolům. O šest měsíců později se něco může přihodit, avšak neměli bychom na to příliš spoléhat. Astrologická data – progrese, tranzity, aspekty – neodkazují k událostem nýbrž k možnosti vývoje.

Kdysi bývaly planety a znamení považovány za kategorie nebo referenční rámce a planeta něco znamenala nejprve obecně jako planeta a poté v rámci domu. Domnívám se však, že dům jakožto typ zkušenosti je více ovlivněn planetou nežli planeta domem.

Horoskop ukazuje, do jakých míst bude přitahována vaše pozornost. Jinými slovy, máte-li Marta v druhém domě, vaši pozornost bude přitahovat výdej energie a peněz, zděděná energie, energie a peníze předků, tedy ty věci, do nichž jste se narodili. Nachází-li se v domě třetím, vaši pozornost bude přitahovat formulování idejí a vztahů atd. Mars v domě šestém automaticky neznamená, že budete nemocní nebo že se stanete otrokem či vojákem, avšak vaši pozornost budou přitahovat problémy a záležitosti, které mají co do činění se službou, prací a zdravím. Ve většině případů bude vaši pozornost zaměstnávat nějaký problém, avšak tyto problémy nutně nemusí obnášet násilí; přitahují či soustřeďují vaši energii. Všechna slova v jazyce astrologie jsou tedy symboly soustřeďující pravděpodobnost zkušenosti, avšak nikoli nutně skutečnou událost. Symbol nezpůsobuje události. Považuji za krajně nešťastné, že při některých zkouškách z astrologie obdržíte nějaké konkrétní datum, o němž musíte říct, co se tehdy stalo. Stejně nešťastná je i myšlenka, že nemůže dojít k žádné fyzické, vnější události, aniž by byla přítomna událost astrologická.

Barbara: Spolu k tímto výrazným tlakem na profesionalismus různé skupiny vymýšlejí testy a usilují o získání licence. Můžete pohovořit o úskalích licencování a regulace astrologie?

Rudhyar: Vždy existují dva extrémy. Jedním z nich je extrém socializace; jakékoli vyjádření musí podléhat nějaké kolektivně přijatelné či oficiální formě. Druhým extrémem je nechat působit jakékoli individuální hledisko či představivost bez jakéhokoli rozlišování.

U staroafrických kmenů bylo zvykem, že měl-li některý z členů takzvaný velký sen či vizi, řekněme o blížící se bouři, změně počasí či přibližujícím se nepříteli, zůstalo to bez odezvy, dokud neměl podobný sen ještě nějaký další člen kmene. Takže i v astrologii by mělo fungovat nějaké vzájemné ověření a shoda. Nebude-li tomu tak, hrozí nebezpečí, že lidé použijí vše, co zaslechnou, jakýkoli objev v astronomii či astrofyzice, a ihned tomu přisoudí astrologický význam.

Vždy je snadné najít pár horoskopů, v nichž to funguje – a naprosto ignorovat ty horoskopy, v nichž to nefunguje. Určitá míra skupinové spolupráce je proto opodstatněná. Pokud však nějaký stát či spolek lidí, zvlášť neví-li o astrologii nic, začnou astrologii oficiálně sankcionovat, může to vést k určitému druhu totality.

Pozoruhodným příkladem toho je Americká lékařská asociace. Celé výzkumné směry či interpretace lidských nemocí byly zablokovány jen proto, že nějaký konkrétní směr začal být oficiálně uznávaný a přijímaný jako jediný platný. Kdokoli smýšlí jinak, je ostrakizován a připraven o svůj profesní statut. Takových případů je více. Nyní samozřejmě přichází změna v podobě takzvané nové či holistické medicíny, avšak i tam dochází k extrému užívání a nadužívání věcí a k jejich nevyvážené interpretaci a hodnocení, neboť každý se domnívá, že ví, jak je to správně. V některých případech to funguje, ale v jiných to může být škodlivé. Je třeba dosáhnout rovnováhy mezi extrémy.

Z tohoto důvodu jsem vždy vycházel ze základních tradičních významů astrologických symbolů, neboť tyto principy pravděpodobně odkazují na druh významu, který je velmi logický a který lze vztáhnout na jakoukoli lidskou situaci. Čím je tato souvztažnost důležitá, zda lze hovořit o jistém druhu přenosu energie z planet či o symbolické souvztažnosti nebo „morfické rezonanci“ (abych použil termín Ruperta Sheldrakea), je samozřejmě velmi zajímavé z filosofického hlediska, avšak není třeba to probírat a řešit při astrologické praxi a práci s klientem. Jde o metafyzické výklady a možná je na každém z nich trocha pravdy. Avšak ať už ta pravda existuje na jakékoli úrovni, pro nás je velmi těžké ji poznat. Takže dohadovat se, a jako vědci připouštět jen jednu možnost – přímý fyzický vliv planety na lidskou bytost – je směšné. Je to jedna z možností, ale existuje i řada další, které bychom měli zvážit.

Barbara: Jak si připadáte ve svých 89 letech nyní, když se píše rok 1984?

Rudhyar: Opravdu nevím, co odpovědět. Některé věci lze konstatovat z opakování cyklických aspektů, ale věci se nikdy neopakují zcela stejným způsobem. Lidstvo za posledních pět set let změnilo své chování, alespoň do určité míry, a je velmi obtížné vyslovovat předpovědi či dokonce jen domněnky striktně na základě astrologických cyklů. Pokusil jsem se o to v knize Astrologická časomíra (Astrological Timing). Vidíte určité možnosti, ale nedokážete říci, na jaké úrovni se tyto možnosti projeví. Do jisté míry se mohou projevit na všech úrovních, na několika úrovních najednou. Lze spoléhat pouze na historické chápání hybné síly trendů odvíjejících se za poslední čtyři sta či pět set let. Mám sklon být spíše pesimistou. Vidím, že ona hybná síla, kterou lze nazvat karmou událostí a nezdarů západoevropské a americké společnosti a národů, je tak bídná, že si nedokážu představit, že by bylo možné zcela ji zvrátit nebo odsunout či se jí zbavit jiným způsobem než nějakými drastickými změnami či událostmi. Co to bude za události, zda budou spočívat ve zneužití jaderné či chemické energie, válce nebo kataklyzmatických planetárních změnách, pohybech pólů, změnách atmosféry, stratosféry či ionosféry — to absolutně netuším. Myslím, že je zcela možné, že se prohloubí konzervativní návrat k fundamentalistickému náboženství a jeho přístupům, neboť každý extrém obvykle produkuje kompenzační extrém, jak ukázal ve svém psychologickém díle Jung a samozřejmě jak dokládá čínská filosofie jin a jang a jak jsem se pokusil ukázat ve své knize Rytmus celistvosti. Nemusí to však nutně být katastrofa. Může jít o progresivní vývoj.

Co ve mně nejvíce probouzí pesimismus, je nápadná podobnost mezi současnými podmínkami a podmínkami během středního a závěrečného období římské říše. Neznamená to nutně, že západní svět či severní polokoule čeká stejný osud jako římské impérium. Nicméně, ta možnost tu je a každá hlava státu by ji měla vést v patrnosti – což se, bohužel, neděje. Velké nadnárodní korporace se chovají naprosto stejně jako velcí římští správci. Máme armády žoldáků stejně jako Římané, protože římští občané nechtěli jít do války; americký lid také nechce rukovat. Podmínky v přelidněných městech jako je New York a Chicago jsou podobné podmínkám v Římě za vlády Nerona a v následujícím období. Avšak rozklad římské říše trval staletí a významná změna v nynější době by mohla trvat déle, než si lze představit – leč hybná síla změn a šíření idejí, trendů a revolučních hnutí je mnohem výraznější díky televizi a médiím, takže se lze domnívat, že změny, které předtím trvaly dvě století, nyní mohou proběhnout během dvaceti let.

Revolta konce 60. let v Berkeley odstartovala něco, co se během pár měsíců jako požár rozšířilo do Japonska a celé Evropy. Teorie domina zde neplatí; jde o šíření psychologické masové reakce. Změnit masové reakce lze jen velmi obtížně. Tlak pronikl do takové hloubky, že vznikl nesmírně silný odpor. Pocit tohoto odporu může během následujících let významně zesílit. Do jaké míry je možné ho usměrnit nebo mu dát konstruktivní či progresivní formu, o tom nemám ponětí.

Barbara: V minulosti jste řekl něco velmi zajímavého a pozitivního o potenciálu jaderné problematiky, přestože většina jej vnímá velmi negativně.

Rudhyar: Nejsem si zcela jist, že jaderná reakce bude mít tak ničivý účinek, jak se lidé domnívají nebo že mutace, které při ní vzniknou, budou nutně tak závažné či konečné, jak tvrdí vědci. Třeba budou, avšak je tu ještě možnost, že z miliónu negativních reakcí se může vynořit několik pozitivních, které mohou uvolnit novou energii. Máme tu velmi slavný případ Holanďana (Peter Hurkos), který se stal jasnovidným poté, co se udeřil do hlavy. Možný otřes mozku náhle uvolnil jasnovidné schopnosti, které byly naprosto úchvatné. Těžko říct. Na ostrově Bikini (kde byla odpálena vodíková puma) dochází k růstu a obnově vegetace takovým tempem, jaké nikdo nečekal. Obnovující síla země jakožto organismu může být stejně mocná jako schopnost lidského těla uzdravit se ze závažné nemoci. Nemoci mohou lidi zabíjet, ale těch pár, co přežije, z toho může vyjít značně posíleno. Protože jsem v raném dětství musel bojovat s určitými neduhy, vypěstoval jsem si jistý druh odolnosti vůči věcem, které zřejmě působí na druhé.

Neustále zdůrazňuji závažný fakt, že není možné představit si budoucnost, aniž bychom rozuměli minulosti. Jednou z nejsmutnějších situací v Americe je nedostatek zájmu o dějiny, zvlášť mezi mladými lidmi. Jelikož je dějepis vyučován přihlouplým způsobem, je to pochopitelné. Dalším neštěstím je extrémní závislost na okamžité reakci a okamžitém uspokojení; lidé, kterým bylo teprve dvacet, chtějí už být slavní, mocní a sebejistí. Uvědomuji si, jak dlouho mi trvalo pochopit sebe, natož pak lidstvo a skutečnost, že nic není nové. Konfucius řekl, že začal život chápat teprve v šedesáti. Nyní má navrch hybná síla změny, vzrušení, neustálé touhy po něčem novém; když se nebudete honit za každou „novinkou“ a budete žít dostatečně dlouho, za padesát let uvidíte, že to, co bylo nové a posléze naprosto vyšlo z módy a pozbylo platnosti, se opět stane novinkou.

přeložila Alice Tihelková

Astrologické minimum – D. Rudhyar

Pokus o formulaci minimálních požadavků na praxi nativní astrologie

 

Výrazný vzestup zájmu veřejnosti o astrologii během posledních několika let zintenzívnil společenské a psychologické problémy, které byly v oblasti astrologie vždy přítomny, avšak v danou chvíli je zapotřebí brát je vážně v úvahu. Jsou nabízena různá řešení, z nichž některá mohou vytvářet nové a ještě rozsáhlejší a hlubší problémy. Tato problematika má všeobecný význam, neboť přesahuje astrologickou praxi a dotýká se základního vztahu mezi svobodou jedince, nezbytnou pro demokratickou společnost, a oprávněnými obavami jakékoli organizované komunity o osobní blaho jejích členů.

 

V užším smyslu astrologové čelí problému, zda by astrologická praxe měla být oficiálně uznána jako právoplatné povolání chráněné příslušnými zákony. To znamená, zda by osoby praktikující astrologii měly mít licenci od státu či od nějakého celostátního svazu či cechu schopného prosadit určité předpisy, které by veřejnost ochránily před podvodníky či dobře smýšlejícími leč neschopnými provozovateli astrologické praxe. Jádrem věci je pochopitelně slovo “prosadit”. Odbory si své požadavky posadit dokáží, neboť pracující jsou nezbytní pro zaměstnavatele i pro blaho společenství či státu. Astrologové pro společnost nezbytní nejsou. Jsou ještě méně nezbytní než umělci, hudebníci či spisovatelé. Aby mohli být považováni za nezbytné, museli by spadat do široké skupiny zahrnující kněze, rodinné poradce, psychology různých škol a léčitele mnoha typů.

 

Být nezbytný pro společnost je jedna věc; jiná je ta, zda je možné být nebezpečný pro jednotlivce a tudíž nepřímo i pro společenství jako celek. Rodinný poradce či psycholog může poskytnout radu, která může mít destruktivní vliv na člověka, jenž vyhledal jeho pomoc. Totalitní společnost, která oficiálně vyznává ateistický a materialistický světonázor, logicky považuje duchovní z řad organizovaných náboženství za podvratné živly hlásající klamavé nauky. Ve společnostech ovládaných striktně tradičními církvemi, jsou astrologové a jasnovidci považováni za šarlatány, kteří klamou naivní jedince; proto byly schváleny zákony namířené proti nim. S opovržením se setkávají všude tam, kde je jako jediná cesta k pravdě a zdravému rozumu vzývána současná věda a její přístup k životu.

 

Dnes se některé z nejkonzervativnějších církví staly tolerantními k tomu, co kdysi odsuzovaly; vědci oficiálně operují s téměř okultními koncepty a astrologie přitahuje pozornost mnoha psychologů, přičemž někteří s ní dokonce pracují. Přestože astrologie již není považována za nebezpečí pro duchovní či morální zdraví společnosti, nezpochybnitelným faktem zůstává, že může způsobit psychickou újmu jedinci, který ji praktikuje pro svou vlastní potřebu či který se profesně věnuje klientům vyhledávajícím pomoc. Pokud se astrolog dopouští chyb, libuje si v negativistických výkladech, předpovídá neštěstí a postrádá porozumění pro psychický stav těch, kterým na základě astrologie poskytuje rady, následky mohou být vážné. Tento jev není nijak vzácný a během těch čtyřiceti let, co o astrologii píši a dělám si starosti o to, co může v mysli klienta vyvolat nepromyšlený výrok o „zlověstných“ planetách při zrození či hrozících „nepříznivých“ aspektech, jsem obdržel nespočet dopisů od zneklidněných či vyděšených lidí, doufajících, že je nějak mohu osvobodit od vzpomínek na neblahé předpovědi. V téměř každém případě tyto předpovědi neuváženě zveličovaly možnost tragických událostí či opomíjely možnost využití těchto těžkostí pro rozvoj charakteru a dosud skrytých schopností.

 

Z mého pohledu by udělování nějakého oficiálního povolení k provozování astrologie mělo ten smysl, že by veřejnost, obeznámená jen s výklady slunečních znamení publikovanými v novinách a časopisech, byla upozorněna na skutečnost, že astrologie je nejen vážná záležitost, nýbrž i metoda, jak čelit životu a jeho problémům, která může mít při neuváženém přístupu škodlivé následky. Samozřejmě, že každá pravda může být nebezpečná: fyzika i chemie mají potenciál působit nesmírnou škodu, když ne přímou, tak nepřímou; celá řada lidí onemocní v důsledku indikace nevhodných léků či nepromyšlené či plošně aplikované léčby.

 

Jaké je tedy řešení? Větší odbornost sama o sobě nevyřeší vše, neboť odbornost může znamenat řadu věcí – „operace proběhla úspěšně, ale pacient zemřel!“ Možná nejdůležitějším faktorem ve zdravém praktikování jakékoli vědy, či dokonce jakéhokoli umění, je silný smysl pro osobnízodpovědnost vůči lidské bytosti, která je praxí zasažena, což implikuje jasné a hluboké porozumění slovu „zasažena“. Každý praktik by měl převzít plnou zodpovědnost za informace, rady či doporučení, které předává. Čím více respektovaný je systém poznání, z něhož tyto rady či doporučení vychází, tím větší je zodpovědnost toho, kdo tento systém používá. Pokud je vědění současnosti nazýváno „vědeckým“ a jako takové přijímáno a vyučováno oficiálními institucemi, bude člověk, kterému jsou na jeho základě udělovány rady, automaticky tyto rady považovat za správné.

 

Z těchto důvodů spočívá problém vyvstávající před dnešními astrology nejen v obraně „dobrého jména astrologie“ před nekvalifikovanými, nezpůsobilými či poněkud bezohlednými osobami, které se tváří jako uznávaní astrologové – což astrology v podstatě trápí nejvíce! – nýbrž především ve vzdělávání jak astrologů všech věkových kategorií, tak i veřejnosti žádající si jejich rady a vedení. Slovem “vzdělávání“ nemám na mysli instruktáž ve formálních kurzech ohledně toho či onoho systému technik, nýbrž sdělení, co znamená být astrologem a pracovat s lidmi na základě astrologie či v astrologii hledat vedení a řešení vlastních problémů.

 

To znamená objektivní a nepřikrášlené uvědomění si (1) čím astrologie ve své podstatě je a (2) co od ní člověk může očekávat.

 

1. Není snadné předložit definici astrologie přijatelnou pro všechny astrology. V následujících řádkách jsem se pokusil vyhnout určitým slovům, která jsou tendenční, a jednoduše uvádím, co z užití pojmu astrologie minimálně vyplývá. V tomto článku mi jde především o astrologii nativní – tj. astrologii pojednávající o horoskopech narození jednotlivých osob či kolektivních „společenských“ osob (národů, velkých a pevně vymezených institucí atd.) či obecněji jakéhokoli organizovaného a relativně stabilního systému vzájemně provázaných činností, který lze považovat za celek – organismus mající počátek a charakteristické fáze růstu a rozpadu.

 

S ohledem na to může být astrologie definována jako praktická a psychologická aplikace teorie, podle níž existuje přímá souvztažnost mezi periodickými pohyby nebeských těles obklopujících Zemi a (1) rozpoznatelnými vzorci událostí, (2) základními strukturálními faktory v povaze živých organismů a vývojem této povahy v průběhu života.

 

Astrologická praxe vychází z této teorie. Jedná se o „teorii“ ve stejném smyslu, v jakém hovoříme o Einsteinově teorii relativity. Pravdivost teorie není možné absolutně dokázat, avšak mohou být testovány její důsledky; postupuje-li se pečlivě, výsledky bývají celkově pozitivní. Teorie „funguje“. Je založená na předpokladu, že žijeme v uspořádaném univerzu, v němž je vše v pohybu a podléhá periodickým změnám podle kosmických zákonů. Astronomie jednoduše pozoruje, analyzuje a definuje fungování těchto zákonů; astrologie tvrdí, že toto fungování má smysl a do jisté míry i účel, pokud se vztahuje k formování a rozvoji lidských bytostí. Co způsobuje vztah (či paralelismus) mezi dynamickými procesy ve vesmíru a procesy odehrávajícími se v životech jakékoli lidské bytosti, na biologické a psychicko-mentální úrovni, je otázka, kterou se různé minulé i současné astrologické školy pokoušely různými způsoby objasnit. Jejich odpovědi se liší, stejně jako metody hodnocení tohoto paralelismu, avšak zásada, že takováto korespondence existuje, ať už je vykládána jakkoli, je obsažena ve všech formách astrologie.

 

Základem astrologie je tedy studium pohybu nebeských těles v kosmickém prostoru, který obklopuje Zemi a její obyvatele. Ve hře jsou dva hlavní faktory: nebeská tělesa (většinou Slunce, Luna a planety) a prostor, v němž se pohybují. Tento prostor lze různými způsoby dělit. V současnosti nejběžnější je zodiak rozdělený na 12 úseků. Zodiak lze však chápat buď jako pole kosmických „vlivů“, které jsou aktivovány a soustřeďovány průchodem (zdánlivě se pohybujícího) Slunce, Luny a planet, anebo prostě jako abstraktní referenční rámec, který nám umožňuje zakreslovat pohyb nebeských těles a měřit jejich úhlové vztahy v geocentrickém prostoru.

 

Dnes se navíc používají dva typy zodiaku; většina západních astrologů pracuje s „tropickým zodiakem“ – zodiakem 12 znamení – zatímco v Indii a poslední dobou v nemalé míře i v Americe a Evropě je používán „siderický“ zodiak založený na 12 souhvězdích.  (Tato souhvězdí jsou skupinami hvězd, které se nacházejí poblíž ekliptiky – tj. zdánlivé roční dráhy Slunce po obloze – a dělí ji).

 

Astrologie, která figuruje v „předpovědích dle slunečních znamení“ – v novinách, časopisech a ročních analýzách – zatím vždy používala zodiak znamení, který souvisí se střídáním ročních období.  Hlavní oblastí jejího zájmu jsou pozice Slunce, Luny a planet v zodiakálních znameních, z nichž každé je rámcově avšak typicky charakterizováno. Jelikož je založena primárně na znamení, v němž je při narození umístěno Slunce – tj. na měsíci narození dotyčného – význam „vašeho slunečního znamení“ a předpovědi uváděné ve výkladech, které ze slunečních znamení vychází – mohou být přinejlepším velmi obecné. Lidské bytosti dělí do pouhých 12 kategorií, z nichž každá teoreticky reaguje na životní situace konkrétními způsoby a vykazuje více méně podobné povahové rysy.

 

Charakter působení kosmického prostředí na jedince v určitém čase může být zjištěn pouze tehdy, je-li horoskop přesně spočítán na daný okamžik a pro striktně definovanou lokalitu na zemském povrchu. V nativní astrologii musí být základem signifikantního astrologického výkladu jedincova temperamentu a životní cesty nativní horoskop přesně spočítaný na okamžik prvního nadechnutí. Mohou být použity i jiné vedlejší horoskopy, avšak základním faktorem v astrologii zůstává nativní horoskop. Je chápán jako počátek individualizované a alespoň relativně nezávislé existence v otevřeném kosmickém prostředí. Před narozením se embryo vyvíjí v uzavřeném prostředí zcela ohraničeném matčinou dělohou, a teprve s prvním nadechnutím začíná individualizovaným způsobem fungovat základní rytmus organismu – krevní oběh a dech.

 

Každý člověk, který se prohlašuje za astrologa schopného radit klientům na ryze astrologické bázi, by měl být schopen zhotovit přesný nativní horoskop pro přesný okamžik a místo zrození. Pouze ve výjimečných případech se bez toho lze obejít, pokud astrolog použije horární horoskop, aby zodpověděl konkrétní otázku položenou klientem. Avšak i tehdy lze vřele doporučit použití nativního horoskopu tazatele jako východiska. Horární astrologie je speciálním odvětvím astrologie a moderní astrologové ji většinou buď nepoužívají vůbec, nebo nejsou dostatečně zběhlí v jejích zvláštních pravidlech, aby s horárními horoskopy spolehlivě pracovali. Horární astrologie nejen vyžaduje stejnou péči při výpočtu horoskopů jako astrologie nativní, nýbrž vychází ze specifického přístupu k univerzu a životní filozofii; spadá do kategorie „věšteb“.  Zcela jistě nemá místo ve „vědeckém“ pojetí astrologie, použijeme-li slovo vědecký v jeho obvyklém moderním smyslu.

 

Zatímco definice astrologie, kterou jsem představil, je v zásadě platná při jakémkoli užití astrologie, všichni – příznivci, studenti i praktikové – by si měli být vědomi, že existuje celá řada astrologických škol a systémů. Každá předchozí kultura měla svůj specifický způsob chápání a výkladu paralelních vztahů mezi pohybem či pozicemi nebeských těles a sledem životních událostí či biofyzickými vlastnostmi a smyslem života lidské bytosti. Nejenže byly navrženy různé referenční rámce pro pohyby planet a řada sekundárních faktorů z těchto pohybů odvozených, nýbrž se výrazně lišily i základní přístupy k astrologii a charakter i účel astrologické praxe. Liší se dodnes.

 

Podíváme-li se na situaci v západním světě, nalezneme minimálně dva základní přístupy. Nazval jsem je přístup zaměřený na události a přístupzaměřený na člověka. Většina lidí s hlubokým zájmem o nativní astrologii je do určité míry kombinuje, avšak každý z těchto přístupů je založen na svébytném způsobu chápání, interpretace a aplikace astrologických údajů. Jeden z přístupů často popírá platnost údajů či dosažených závěrů přístupu druhého. S tím se samozřejmě setkáváme i v současné psychologii i medicíně.

 

Na události zaměřený přístup je ve své nepopulárnější podobě formou věštění, a to do takové míry, do jaké primárně zdůrazňuje předpovídání budoucích událostí. Ve své vyspělé či kultivované podobě se stává „vědeckým“ přístupem k astrologii, v současnosti velmi diskutovaným, neboť zdůrazňuje „výzkum“, statistiku a čím dál složitější matematické výpočty.

 

Pro typ astrologa „zaměřeného na člověka“ je astrologie jakýmsi druhem osobního doprovázení, jehož cílem je pomoci jedinci aktualizovat co nejvíce z jeho vrozeného potenciálu. Události ho tedy zajímají jen do té míry, do jaké jim může být dán hlubší, obsáhlejší smysl v rámci celého životního vzorce a individuality člověka, jehož nativní horoskop je zkoumán.

 

Tento typ astrologa považuje předpovědi za potenciálně nebezpečné pro klienta, neboť v něm mohou vyvolat strach či nepodložená očekávání, a to obvykle ve větší míře, než jaká by umožnila moudrou přípravu na budoucí dění, jehož přesný charakter astrolog jen zřídkakdy zjistí, není-li jasnovidný – ovšem i jasnovidnost je nespolehlivá.

 

Statisticky podložené poznatky o významu různých faktorů v astrologii mohou být nejpřínosnější při práci s velkými soubory horoskopů a při ověřování platnosti tradičních učení o charakteristikách znamení, planet a meziplanetárních aspektů, avšak nemají valného významu v situaci, kdy před astrologem sedí klient s konkrétními problémy, které jsou alespoň do určité míry jedinečné.  Žádná statistika není stoprocentní. Pokud 70% analyzovaných případů naznačuje, že osoby s planetou v určitém postavení dosáhnou úspěchu v nějakém oboru či onemocní nějakou konkrétní nemocí, pak člověk, kterého má astrolog před sebou, může zrovna spadat do kategorie zbylých 30%. Statistický výzkum NEPRACUJE s individuálními případy, avšak může vypovídat o relativní platnosti běžně používaných astrologických charakteristik a technik – a tím zvyšovat věrohodnost základní astrologické teorie, což je něco, co většina astrologů vidí ráda.

 

Nedávné objevy v astronomii, astrofyzice a chemii přidávají této teorii na věrohodnosti tím, že odhalují úzkou souvislost – a dokonce vzájemnou provázanost – všech faktorů v konkrétním kosmickém prostředí, např. sluneční soustavě. To však samo o sobě nečiní smysluplným způsob, jakým jsou tyto kosmické souvztažnosti aplikovány v astrologii na jednotlivé osoby. Astrolog, kterému jde především o psychické zdraví svých klientů – a o své vlastní, neboť je sám sobě klientem! – považuje astrologii spíše za univerzální jazyk než za empirickou vědu, která předkládá konzistentní soubor zákonů o přímém „vlivu“ nebeských těles na lidské bytosti. Oba přístupy k astrologii mají bezpochyby svou platnost; každý z nich odkazuje k jinému typu temperamentu a způsobu myšlení.

 

Pustí-li se člověk do studia astrologie či sám vyhledá radu astrologa, bylo by dobré vše, co jsem výše uvedl, pečlivě zvážit, neboť mnohé záleží na myšlenkovém a pocitovém přístupu, s nímž se člověk obrací k astrologii a k jakémukoli konkrétnímu astrologovi. Totéž lze říci o návštěvě psychoanalytika.

 

2. Víme-li, že něco „je“, mělo by to vést k dalšímu tázání: „k čemu to je“? Většina lidí se však neobtěžuje ptát, co pro ně astrologie může udělat, čím může obohatit jejich vědomí a život nebo proč vlastně by pro ně mělo mít hodnotu, nechat si „vyložit“ horoskop. Astrologie se stala módní záležitostí. Přitahuje a fascinuje. A my jsme přirozeně zvědaví, co by o nás a především o naší budoucnosti mohl říci astrolog. Náš věk je na budoucnost orientovaný. Lidé cítí, že lidstvo prochází kritickým obdobím, snad přechodem k něčemu skvělému – nebo naopak k jadernému holokaustu? – v osobní rovině pak třeba ztrátou zaměstnání, náhlým zbohatnutím, zhroucením, rozvodem či ideální láskou. Každý cítí, že někam směřuje, avšak málokdo ví, kam. Možná napoví „hvězdy“. Je to bez rizika a může to být zábava.

 

Pro některé lidi může být povrchní znalost astrologie a snadná obeznámenost se znameními zvířetníku a populárními charakteristikami planet skutečně zábava – zajímavé konverzační téma, dokonce dobrý způsob, jak se předvést na večírku a udělat dojem na náhodné známosti: „Jaké jsi znamení?“ atd. Takovýto přístup neobnáší žádné velké riziko. Je příznakem nejisté a neklidné společnosti, v níž znudění či úzkostní jedinci těkají od jedné věci k druhé, od jednoho kultu či guruovi k druhému, v jakési naději na naplnění hluboké vnitřní prázdnoty. Všechno je vzrušující a nic není bráno vážně. Konečným důsledkem je obvykle zmatek.

 

Jiným astrologie skutečně učaruje; možná proto, že jim připadá jako otevřená brána do širší reality. Stojíte na prahu a snažíte se zjistit, co je ten nedozírný svět planet a souhvězdí, co vlastně znamená, jak jej nejlépe prozkoumat a jak se s ním seznámit. Astrologie je prastará; má nádech mystéria. Je evidentně založená na něčem, co skupiny lidí na všech světadílech považovaly za zásadní. Hrajete si s astrologickými symboly, snažíte se je přiřazovat každodenním zkušenostem, používat je jako světlo při cestách do vlastních hlubin – cestách ke svému skutečnému já, své bytostné podstatě. Kromě toho – neodhaluje nám astrologie pravou tvář našich příbuzných, společníků a přátel, skrytou pod každodenní maskou či přechodnými náladami, v lásce i hněvu? Tolik se druhým chceme dostat na kloub! A poznání znamená moc; nebo si to aspoň myslíme. Astrologie skýtá mnoho příležitostí k hrátkám „kdo s koho“ – nemluvě o těch méně etických možnostech.

 

Mnozí mladí lidé se dnes učí astrologii – patrně ne tak do hloubky – proto, že si mohou přijít na celkem snadné peníze, jakmile dokáží s přehledem spočítat hlavní data požadovaná k sestavení nativního horoskopu a svými výkladovými schopnostmi udělat dojem na přátele. Během tohoto procesu se jejich každodenní mysl a jazyk zahltí astrologickými pojmy. Zabřednou do světa symbolů. Každý astrolog by si měl být vědom nebezpečí „profesionalismu“, neboť profesionál obvykle vztahuje vše, co se týká jeho i druhých, ke své specializaci a bývá natolik zabrán do jazyka, který používá, že v dané myšlenkové oblasti ustrne. Pak ztratí schopnost vnímat, že astrologie je pouze jedním z přístupů k řešení životních problémů – jedním z mnoha.

 

Důkladnější a osvícenější student či praktik je často člověk, který se k astrologii dostal v důsledku svého zapáleného hledání náboženské či filozofické interpretace života, které jej přivedlo ke studiu starých či východních nauk. Poté, co zjistí, že astrologie hrála zásadní roli ve starověkých kulturách a dodnes je chována v úctě v asijských zemích, snaží se pochopit, v čem spočívá její univerzalita. To jej vede ke studiu současných myslitelů, kteří se zabývají astrologií jakožto zvláště významnou a praktickou aplikací metafyzických konceptů, které svým významem zdaleka přesahují své užití v astrologii.

 

Astrologii v současnosti studuje či používá řada univerzitně vzdělaných psychologů či dokonce lékařů, aby mohla ke svým profesním problémům přistupovat v rámci nového rozměru existence – podobně jako lékaři studují starodávnou čínskou metodu akupunktury, jež je praktickou aplikací základní životní filozofie – taoismu. Existují i lidé s dychtivým intelektem, formovaným striktně empirickými a materialistickými přístupy moderní vědy, kteří pocítili nutkání astrologii prozkoumat, aby prokázali, že jde o naprostý blud, avšak kteří, ač neradi, nakonec uznali platnost alespoň některých jejích předpokladů a opatrně podpořili něco z jejích tradičních poznatků.

 

Pokud jsme zde zmiňovali tyto různé cesty, které dnešní lidi přivádějí k astrologii, bylo to proto, že velmi mnoho záleží na tom, s jakým přístupem zájemce začíná studovat a – často příliš brzy – praktikovat, co se naučil v učebnicích či kurzech nezřídka vedených učiteli, kteří mají sami velmi zúžené a striktně technické chápání toho, co učí. Každá výuka astrologie by měla začínat otázkou: Proč se chceš astrologii naučit? Co čekáš, že ti přinese a jak hodláš své znalosti využít?

 

Stejné otázky by měly napadnout také každého, kdo žádá o astrologickou radu. Jedna z reálných možností psychologického poškození nebo dezorientace, jež hrozí každému, kdo podstupuje astrologickou konzultaci, vyplývá z falešných očekávání tazatele ohledně toho, co mu může astrolog odhalit. Řada lidí čeká, že jim profesionální astrolog bude schopen říci, co přesně je potká a jak jejich aktivita, ať už je jakákoli, nakonec dopadne. Jiní očekávají úhledně formulovaná řešení svých psychických problémů a pravděpodobně i potvrzení, zda jejich ambice, manželství či nová láska jsou to pravé. Od astrologie očekávají to, co mnozí mladí lidé od svého gurua – že je osvobodí od úzkosti, nejistot a pochybností a především že jim řekne, co přesně mají dělat a kdy.

 

Tohle obvykle po astrologii požadovat nelze, přestože v některých vzácných případech moudrý a psychologicky vnímavý astrolog může ukázat cestu z nějakých zřejmých obtíží a naznačit nejlepší z možných způsobů jednání – nebo ukázat, které jsou ty méně dobré, což bývá snazší.

 

V naší demokratické společnosti, která se teoreticky vyznačuje právem a povinností jedince rozhodovat o vlastním způsobu chování a svobodně si volit svou životní náplň, by mělo být úkolem astrologa pomoci člověku vyznat se v možnostech, které se před ním otevírají, objektivně a bez emocí prezentovat jakoukoli životní situaci a pokud možno objasnit co tato situace znamená v konkrétní fázi celoživotního vývoje dotyčného. Snad nejdůležitějším úkolem astrologa je dát minulým událostem a osobním krizím nový, konstruktivní smysl tím, že citlivě poukáže, proč a jak byly nezbytné pro rozvoj charakteru, síly a moudrosti – a tedy jak zapadají do celkového plánu aktualizace schopností a vloh, které byly při narození pouhým potenciálem. Transformovat události – obzvlášť ty obtížné a bolestivé – na nezbytné fáze celkového procesu „sebeaktualizace“ a naplnění osudu; právě toto by nativní astrologie měla umět poskytnout těm, kdo v ní věří a kdo ji používají, ať už pro sebe či pro klienty.

 

Takto chápaná praxe nativní astrologie – opakuji, že ta je dnes nejdůležitějším a nejpoužívanějším typem astrologie – je formou psychologického doprovázení; mohla by eventuálně sloužit i lékařům či komukoli, kdo přijímá zodpovědnost za poradenskou činnost. Z tohoto důvodu by mělo být zřejmé, že astrologie požaduje od těch, kdo ji praktikují, nejen určité penzum dovedností při výpočtu a výkladu nativních horoskopů a jakýchkoli horoskopů z nich odvozených, nýbrž i jistou míru psychologického chápání lidské povahy a současných společenských problémů a co největší osobnostní vyzrálost.

 

Zatímco není problém otestovat jedincovu způsobilost co do výpočtu horoskopů narození, progresí, tranzitů, uzlů, midpunktů a čehokoli, coastrologický systém jím používaný vyžaduje k účinné aplikaci na individuální případ, je očividně mnohem složitější prověřit „vyzrálost“ člověka přijímajícího zodpovědnost za výklad klientova horoskopu. Tento psychologický a duchovní požadavek je však stejně důležitý, ne-li více.

 

Zda by měly být vypracovány klíčové testy, které by uchazeč o oprávnění či licenci k provozování astrologie musel splnit, je otázkou, na niž nedokáži dát uspokojivou odpověď. Pokud by si „astrologická komunita“ a potenciální klienti uvědomili, že testy osobní vyzrálosti by v ideálním případě byly cenné jako ochrana mladých a důvěřivých, bylo by to samo o sobě významným krokem k tomu, aby se astrologie stala psychologicky bezpečnější a zdravější. Avšak obecný princip hodnoty vládně prosazovaného licencování astrologů – či psychologů a jiných odborníků, jejichž praxe může lidi poškodit – je nekonečně diskutovanou záležitostí. Obnáší řadu problémů. První je samozřejmě ten, zda jakékoli licencování nenarušuje svobodu slova a chování jednotlivce. Ve jménu „dobra lidí“ lze napáchat mnoho špatností. Kam až licencování dojde?  Potřebují licenci politikové nastupující do úřadu? Měli by spisovatelé a nakladatelé podléhat cenzuře, protože to, co píšou, může lidem ublížit a pokřivit jejich mysl či morálku? Seznam podobných otázek je nekonečný.

 

Kdykoli stát nebo kolektiv – například odborářská organizace nebo cech – získá pocit, že má právo či přímo povinnost chránit jedince před škodlivým jednáním jiných jedinců, je téměř nemožné určit, kde udělat tlustou čáru a vzdát se paternalistického přístupu. Každý si je vědom potřeby policie v situaci, kdy naše početné a heterogenní komunity nedokáží podrobit neukázněné či neschopné jedince kolektivnímu tlaku, který je nezbytný k ochraně ostatních – nikoli vynucováním práva, nýbrž tlakem morálním a psychologickým. Takový tlak předpokládá zejména účinné vzdělávání.

 

Na počátku vzdělávání je uvědomění, že znalosti jsou nutné. To vede k rozlišujícímu, objektivnímu a neemotivnímu stanovení, jaký druh znalostí je nutný. V oblasti současné astrologie je toto stanovení ztíženo skutečností, že existuje mnoho astrologických škol, z nichž každá má bohužel sklony prosazovat absolutní platnost svých základních konceptů a technik. Kdo má tedy rozhodovat, co všechno by měl astrolog umět, aby mohl získat oficiální licenci ke své praxi? Navíc, jak může kdokoli dokázat, že licencovaný astrolog moudře používá to, co má znát nebo co znal, když skládal zkoušku? To, co vidíme u lékařské profese, je názorným příkladem toho, jak svazující může být všemocný a vládou chráněný „svaz“. Nejenže může zavádět zastaralé vzdělávací normy, které veřejnost připravují o tolik potřebné odborníky – odborníky fungující na několika rovinách odbornosti – nýbrž může i vytvářet a prostřednictvím mocné propagandistické mašinérie šířit kolektivní přesvědčení, že pouze to, co považuje za správné a rozumné, by mělo být přijímáno a tedy povoleno. A přesto se každý rok dva milióny lidí ocitnou v nemocnici kvůli nemocem způsobeným lékařskou péčí a užívání lékařem předepsaných léčiv. Totéž lze říct o oblasti psychologie a psychiatrie.

 

Tímto nemám v úmyslu odsuzovat jakýkoli pokus astrologických skupin o zavedení nějakých základních norem astrologické praxe. Jen chci upozornit, co je skutečně v sázce. Jakákoli forma zákazu může často napáchat stejné škody jako provozování toho, co je zakazováno – a každý, kdo v Americe zažil období prohibice, by to měl vědět, neboť toto tragické užití legální moci bylo více než jakýkoli jiný sociální faktor zodpovědné za gangsterství, policejní korupci a bezzákonnost americké společnosti. Avšak národ je nepoučitelný a totéž, co se před 50 lety dělo s alkoholem, se nyní děje s marihuanou. Navíc, kdo může astrologickému nováčkovi zabránit třeba jen v tom, aby se lehkomyslně pustil do vykládání horoskopů, progresí a tranzitů sobě samému, přátelům a příbuzným?

 

Pouze jediná věc může být skutečně smysluplná: vzdělávání. Vzdělávání jak široké veřejnosti, tak budoucích astrologů. Je třeba zvýšit úroveň očekávání jedince, který vyhledává radu astrologa. Každý člověk, který si jde k astrologovi nechat „vyložit“ horoskop, by si měl uvědomit, co může a nemůže oprávněně očekávat – a jakou újmu mu mohou astrologické výklady způsobit, dokonce i v podání úspěšného a školeného astrologa. Právě proto píšu tento článek, v naději, že se stane volně dostupný mnoha tisícům lidí, kteří si dosud neuvědomují charakter a limitace základních údajů nezbytných ke studiu osobních horoskopů. Každý potenciální klient by měl být schopen klást opodstatněné a důležité otázky astrologovi, kterého vyhledá, nebo příteli, který se nabídne poskytnout, a to i bez vyžádání, bezplatnou radu. Měl by mít na paměti, že sdělovat svůj přesný čas narození komukoli, kdo o to požádá, může být dost nerozvážné – stejně nerozvážné, jako kdyby zaparkoval auto s klíčem uvnitř, který by byl všem na očích. Pokud astrologie dokáže to, co o ní tvrdí její vyznavači, pak je nevyhnutelně i zneužitelná. Jaký vymahatelný zákon či předpis zajistí, aby zneužita nebyla?

 

Opakuji, že to, co udělat lze, je veřejně propagovat minimální požadavky nezbytné pro astrologickou praxi. Člověk žádající či se zajímající o neprofesionální astrologické úsudky by se měl ujistit, že ten, komu naslouchá, tyto základní požadavky minimálně zná a dokáže je inteligentně použít v praxi. Pokud si nemůže být jistý, pak jedinou alternativou je vyhledat jiného astrologa a projednat s ním, co mu bylo sděleno. Navrhoval bych, aby jakákoli astrologická organizace s celostátními vazbami vytvořila komise, jimž by kdokoli, kdo si není jistý kvalitou astrologovy práce, mohl zaslat psaný horoskop či nahrávku rozhovoru. Takové komise – v každém větším městě by měla být jedna –  by mohly disponovat formálním vlivem, třebaže by neměly oficiální pravomoc nikoho odsoudit či zdiskreditovat. Za žádost o přezkoumání specifických a zdokumentovaných případů předložených komisi by měl být účtován rozumný poplatek. Tato komise by sloužila jako svého druhu „organizace na ochranu spotřebitele“, schopná astrologickému spotřebiteli poradit, jak postupovat a jak se chránit. Nezaujímala by žádné stanovisko ve vztahu k platnosti jakékoli školy, systému či techniky, neboť jejím jediným zájmem by bylo, zda ten, kdo dle svého tvrzení používá určitý přístup, skutečně dokáže v rámci tohoto přístupu způsobile fungovat.

 

Jinými slovy, NEJDE o to, zda nějaký konkrétní systém či výklad základních astrologických dat je sám o sobě platný – neboť na tom se astrologové neshodnou nikdy –  nýbrž o to, zda osoba, která danou techniku praktikuje, tak činí správně a s jasným vědomím zodpovědnosti vůči klientovi, jehož mysl a city mohou být hluboce zasaženy tím, co je mu sdělováno.

 

Každý profesionální astrolog, který si za konzultaci účtuje peníze, by měl být schopen zodpovědět alespoň základní klientovy dotazy ohledně toho, co je astrologie, jak funguje a co přesně znamenají pojmy, o nichž se klient dočetl třeba v časopisech či populárně naučných knihách. Například by měl umět popsat rozdíl mezi tropickým a siderickým horoskopem, obecný význam věku Vodnáře a Ryb či podstatu pojmů jako jsou progrese, direkce, midpunkty, solární revoluce a planetární cykly. Některé z testů, které byly navrženy pro udělení astrologické licence, toho obsahují příliš mnoho (a v jiném ohledu příliš málo), podobně jako psycholog ucházející se o státní licenci musí znát velké množství akademického materiálu, který (1) je často nepodstatný pro skutečné každodenní nároky jeho budoucí praxe a (2) nezaručuje jeho osobní vyzrálost a schopnost bezpečně a moudře pracovat s klienty.

 

Na závěr bych rád řekl, že na poli současné astrologie nepovažuji za důležité zavádět rozsáhlé a kategorické „normy“, které by v astrologické praxi nabyly platnosti zákona, nýbrž spíše vzdělávat – především astrology samotné – v chápání složitosti oboru astrologie. Nelze očekávat, že se astrologové shodnou na tom, které metody výkladu horoskopu jsou ty nejsprávnější, ba ani na tom, co by tento výklad měl obsahovat a co všechno by měl klientovi sdělovat. Existují naprosto rozdílné způsoby definování a hodnocení takových základních dat jako jsou zodiakální znamení, nativní domy, solární domy, aspekty, solární horoskopy, progrese atd. Některé systémy neakceptují hodnotu domů, nýbrž primárně používají určitým způsobem definované midpunkty a nedávno vynalezené speciální horoskopy. Využití statistiky považuje jedna skupina astrologů jako zásadní a druhá jako bezvýznamné. Dokonce i metody výpočtů se v několika případech liší.

 

Jediný normativní test by tedy zřejmě mohl prověřovat, zda je budoucí praktik důkladně obeznámen se správným používáním efemerid, tabulek domů a astronomických údajů jako jsou např. délka oběhu planet, jejich poměrná vzdálenost od Slunce, význam nebeské a pozemské šířky a délky, deklinace, rektascenze, časová pásma, uzly, body a midpunkty.

 

Astrologická fakulta, na níž by byly vyučovány nejdůležitější astrologické systémy, by svým studentům jistě mohla udělovat tituly, které by prokazovaly kvalifikaci v několika směrech a systémech astrologického výkladu a rozsáhlé znalosti typů astrologie používaných v minulých i současných kulturách. Je však sporné, zda by takovéto všeobecné znalosti skutečně zdokonalily kvalitu výkladů a rad udílených klientům; neboť když se astrolog ocitá tváří v tvář dychtivým, zmateným či rozrušeným klientům, intelektuální vědění (včetně statistiky) není tím nejpodstatnějším. Lidská kvalita vztahu, která vzniká působením astrologovy osobnosti a empatie, je často tím, na čem záleží nejvíce – a tato kvalita nemůže být normalizována, natož pak uzákoněna.

 

Přesto může být vykonáno mnoho pro to, aby bylo pěstováno lepší a konstruktivnější psychologické porozumění charakteru, významu a smyslu astrologie – nebo lépe řečeno, jasné chápání povahy, principů a zásad, na kterých astrologie odjakživa stála, různých významů, které jí byly dávány a řady účelů, kterým sloužila. To může být činěno pouze za pomoci poctivého, informovaného a důkladného programu veřejného vzdělávání, v němž nemají místo výstřednosti, dogmatická tvrzení ani přikrašlování.

 

6. prosince 1972.

 

Ed. Portland Astrology Center 1973, Portland, USA

 

Přeložila  Alice T.

Rudhyar: Minimální požadavky na praxi astrologie

Pokus o formulaci minimálních požadavků na praxi nativní astrologie

Dane Rudhyar

Výrazný vzestup zájmu veřejnosti o astrologii během posledních několika let zintenzívnil společenské a psychologické problémy, které byly v oblasti astrologie vždy přítomny, avšak v danou chvíli je zapotřebí brát je vážně v úvahu. Jsou nabízena různá řešení, z nichž některá mohou vytvářet nové a ještě rozsáhlejší a hlubší problémy. Tato problematika má všeobecný význam, neboť přesahuje astrologickou praxi a dotýká se základního vztahu mezi svobodou jedince, nezbytnou pro demokratickou společnost, a oprávněnými obavami jakékoli organizované komunity o osobní blaho jejích členů.

Pokračování textu Rudhyar: Minimální požadavky na praxi astrologie

Rudhyar – První dům v horoskopu

 

Z hlediska astrologie s na jedince soustředěným přístupem, akt dýchání určuje první okamžik individualizované existence. V okamžiku prvního nádechu se otevírá ventil v srdci, krev se žene do plic a dva základní životní rytmy lidského organismu, proudění krve a dýchání, začínají fungovat. Třetí rytmus, o kterém pravděpodobně nic nevíme, který poukazuje na pulsace mozkomíšního moku, který se sám o sobě vztahuje k elektromagnetickým – „éterickým“ – proudům, může být také zahájen.

Identifikace „života“ s dechem je stará jako lidské myšlení. Sanskrtské termíny prána a átman poukazují na dech ve dvou rozdílných úrovních. Stejně tak řecké slovo neuma, které má význam dech i duch, a latinské slovo anima značící duši. V ještě širším smyslu, existence v sobě zahrnuje pohyb, dynamismus, rytmickou změnu.

V biblické knize Genesis je veškerá existence vyřčena a začíná božím příkazem „Budiž Světlo“. Ale toto Světlo není sluneční světlo, jak může být rozpoznáno z následujících biblických zpráv. Je to pohyb, vibrace a proto tedy rytmus. Nezrozený plod zakouší rytmy, ale tato zkušenost se odehrává v uzavřeném prostředí ovládaném rytmy matky. Pouze pokud lidský organismus vstupuje do otevřeného prostředí vesmíru může začít fungovat aktivně a pozitivně jako „jednotlivá osoba“. Být zrozen jako jednotlivá osoba znamená dýchat. Z tohoto důvodu jóga, která usiluje o spojení individuality s univerzálním Celkem praktikuje pránájámu – doslovně smrt dechu. Záměrně disindividualizuje a odosobňuje jedincovo celkové bytí nebo alespoň jeho vědomí.

Proto je tedy dýchání prvním činem nezávislé existence v otevřeném prostředí vesmíru. Je prvním projevem bytí. První dům nativity začíná ascendentem, symbolem východu Slunce, začátku aktivity na naší planetě a obvykle všech začátků. Každá zkušenost může být novým začátkem. Každý jedinec může být kdykoliv znovuzrozen. Může vztahovat sám sebe k svému vesmíru novým způsobem, jedinečným způsobem – jeho vlastním způsobem. Tento způsob dává formu nebo alespoň existenciálně manifestuje jeho identitu, – která určuje také způsob kterým je orientován k vesmíru.

Co zde míním vesmírem je jednoduše bytí, jak ho tato jednotlivá osoba může vidět, cítit, znát, zakoušet. Můžeme mluvit o tomto vesmíru na třech hlavních úrovních. Člověk je narozen v biosféře Země – první úroveň. Je také narozen v solárním systému – druhá úroveň. Může sám sebe vědomě vztahovat a účastnit se aktivity galaxie, jíž je solární systém pouze malou částí – třetí úroveň. Za galaxií si může představit buď konečný einsteinovský vesmír, nebo nekonečný prostor a pravděpodobně obě dvě koncepce mají svůj díl pravdy. Protože jakýkoliv realistický a zkušenostní účel, cokoliv, by měl končit u galaxie – a skutečně vždy platí, vědět kde a kdy skončit s intelektuálními spekulacemi aby se vědomí neztratilo v oceánu čirého nerozlišování a existenciálně prázdných abstrakcí.

Tyto tři úrovně – zemská biosféra, solární systém a galaxie – jsou velmi skutečné, alespoň potenciálně. Připouštějí bytí námi zakoušené, proto tedy mohou být použity jako symboly tříúrovňového procesu vývoje individuálního já. Tento vývoj probíhá teoreticky ve třech fázích, probíhá ve všem, z hlediska lidské zkušenosti a růstu typu vědomí, které může být formulováno a převedeno v čin. Tento tříúrovňový proces může také poukazovat, alespoň v archetypálním smyslu, na tři základní periody lidského života, individuálně a vědomě naplněného : od narození do 28 let, od 28 do 56 let, od 56 do 84 let. Osmdesátičtyřletý cyklus je uranskou revolucí kolem Slunce, a protože Uran je hlavně symbolem transformace a metamorfózy, tento cyklus poukazuje na člověka působícího na úrovni, na které jsou možné stálé transformace. Z jiné strany – tradiční sedmdesátiletý cyklus existence, 3 × 20 + 10 – poukazuje na lidský život ovládaný biologickými a společensko-kulturními tradicemi a dvacetiletými cykly vztahu Jupitera se Saturnem a mělo by být samozřejmé že většina lidských bytostí stále působí na této úrovni existence a vědomí.

Číslo 28 bylo uvažováno jako „číslo člověka“. Vztahuje se ke 4 a 7 a tak představuje vrchol skutečného zpracování sedmiletého cyklu, neboť 4 je symbolem konkrétnosti. 84-letý cyklus obsahuje tři 28-leté cykly, dvanáct sedmiletých období, které přivádí tento cyklus k potenciálně plné kosmické manifestaci. V okultnějším smyslu tento 84-letý cyklus poukazuje na budování nesmrtelného Kristova těla, nebo v buddhistické terminologii Diamantového těla, výsledku „sňatku Nebe a Země“.

K těmto cyklům se vrátím v další kapitole, protože to co se nás zde týká, je skutečnost, že se zkušenostmi, na které každý z dvanácti domů poukazuje, se můžeme setkat a alespoň potenciálně jim dát smysl na třech základních úrovních. Jedinec může být narozen a znovuzrozen na každé z těchto úrovní. Rovněž, může zakoušet a jednat s tím co vlastní z hlediska několika souborů hodnot – druhý dům – jakož i rozvinout svůj jedinečný přístup k svému prostředí – třetí dům – také na třech rozdílných úrovních. Potom, jak se snaží najít opěrný bod, na kterém by vybudoval pevný a bezpečný smysl osobní aktivity, může najít takový opěrný bod buď v povrchních vztazích a tradičních způsobech své rodiny, nebo v hlubších úrovních svého kolektivu, národní kultury – symbolizované hlavním kořenem velkého stromu. Může také proniknout symbolickým jádrem Země, což značí skutečným centrem jeho „globálního“ bytí – čtvrtý dům.

Vraťme se nyní k prvnímu domu: lidská bytost se fyzicky narodí z matčiny dělohy. Může – dosud však nepotřebuje – zakoušet psychologicky druhé zrození jako individualizovaný jedinec postupně si stále více vědomý svého místa a funkce ve svém společenství. Toto je zrození jeho individuality, zatímco první zrození bylo zrozením „organicity“. Někteří jedinci dosahují úrovně třetího zrození – zrození Světla nebo duchovní reality.

Jestliže se tyto tři úrovně procesu zrození uvažují jako časová posloupnost vývoje, potom mohou poukazovat na začátky tří 28-letých cyklů vědomé individuální existence – teoreticky na aktuální úroveň zrození – na období mezi 27,5 a 29 lety, a mezi 56 a 59 lety. Ale tyto tři úrovně mohou být uvažovány také bez vztahu k času, protože alespoň potenciálně jsou zde stále, člověk může fungovat na každé úrovni a na všech úrovních, jestliže se jeho vědomí může nějak naladit na vibrující stupně těchto úrovní a stát se vědomým si svých specifických horizontů. Každý člověk žije zároveň v biosféře, v solárním systému a v galaktickém vesmíru, ale málo lidí si je vědomo všeho toho co to v sobě zahrnuje.

První dům jedincovy nativity naznačuje především typ zkušenosti, pomocí níž objeví, kdo je jako jedinečná individualita. Takový objev může být učiněn na třech úrovních vědomí, které mohou být nazvány – instinktivní, mentálně-kulturní a spirituálně-kosmická. Tyto úrovně mohou být dosaženy v aktivním dynamickém stavu vědomí nebo přemítavě a pasivně. Ovšemže každá astrologická indikace může být vždy interpretována pozitivně nebo negativně, což znamená reflexivně. První dům a jeho počátek nebo hrot, Ascendent, naznačuje jak uskutečňování může být děláno efektivněji a významněji, aby se uvolnil individuální soubor potencialit charakterizující jedinečnou osobu. Později uvidíme, jak může být interpretována přítomnost každého zodiakálního znamení a každé planety v prvním domu.

V předcházejícím odstavci jsem mluvil o úrovních vědomí. Každá zkušenost může být vnímána jako zkouška osobního vědomí a jako zkouška připravenosti a ochoty být zrozen znovu. Převážná většina lidských bytostí, ale implicitně pokud ne výslovně, odmítá být zrozena znovu. Jedinec může zavírat svůj mentálně-spirituální zrak před potenciálním významem zkušenosti – to znamená, před tím co může přinést a mohlo by ho pobídnout k provedení činu sebeobjevení. Indická filosofie stále mluví o osvobození nebo vysvobození z máji, z tužeb, které mají své kořeny v základní neznalosti postavení člověka. Ale to co je podstatné, není osvobození, podstatnější je umožnit zrození nové formy vědomí, nového způsobu existence na nové úrovni.

Každá hluboce a celkově žitá zkušenost může v jedinci probudit vůli znovuzrodit se a transformovat nebo transcendovat, přesto určité typy zkušeností jsou při dosahování tohoto přiměřenějšími, významnějšími a účinnějšími prostředky než jiné. Musíme se podívat na první dům a hlavně ascendent, abychom přišli na to o jaké zkušenosti může jít. Přirozené procesy růstu nemohou, nebo spíše neměly by být urychleny, aby vědomí nezahrnovalo svéhlavé jednání. Někdo může „pozorovat a čekat“ – a nějaká vůle říká modli se – bez požadavku života, jímž přichází magická zkušenost, bez nedočkavé touhy.

Neočekávané je obvykle nejzjevnější, ale jen někdo může polarizovat vědomí k neočekávanému. Někdo může vytvořit a udržovat – což je těžší – kvalitu připraveného očekávání, (v širokém smyslu se o tom můžeme znovu zmínit jako o motlitbě), které se vyhýbá pasti vyžadující dílčí životní událost, vnější nebo vnitřní. Nicméně to co má být uskutečněno jako první a přednostně, nemůže být vdechnuto opravdu hlubokým a oživujícím nádechem bez toho, aby se předtím nevyprázdnily plíce a na jiné úrovni existence psychické bytí a vědomí.

Být prázdný, naplňovat se , reagovat na příliv čehokoliv co je bytostí zakoušeno – toto jsou tři fáze téměř dialektického procesu. Ale z hlediska lidské existence bychom si měli uvědomit to, co přichází první a čím je bytost zaplněná – neautentickými, neindividualizovanými obsahy, karmou druhu homo sapiens, jednotlivé rasy, kultury a rodiny, a mohlo by být dodáno, nevědomými, zakrnělými zbytky předchozích vtělení. Novorozenec je naplněn matčiným obsahem, dítě se během času naplňuje společensko-kulturním obsahem. Jestliže má zakusit druhé zrození, musí se vynořit z této kolektivní společensko-kulturní matrice. Musí objevit individuální tón svého bytí, svou vlastní mantru, své nebeské Jméno. A když není žádný Iniciátor, který by mu poskytl jeho skryté Jméno, musí ho objevit v nějakém hlubokém vzedmutí vědomí. Ale ve skutečnosti je tímto nebeským Jménem jeho nativita.

Síla tohoto Jména je v tom, že individualizuje a odděluje. Čím větší intenzita, ostrost, přesnost charakteristik tohoto Jména – zjevovatele individuálního osudu – tím silnější nevyhnutelné vědomí samoty, které následuje po zjevení. Ježíš žádal své následovníky „Vydělte se“ Aforismy Patandžaliho Jógasútry zdůrazňují to co bylo přeloženo jako „izolace“. Za dávných časů nebylo hinduistickým čélům dovoleno dotýkat se jakékoliv lidské bytosti, spali na matracích naplněných vlastním dechem, aby tak byli izolováni dokonce od zemského magnetismu.

Dnes působíme na odlišné úrovni. Ve staré Indii muselo být překonáno hluboké vědomé spojení s kmenem a zemí, zatímco v tomto století, zvláště ve Spojených státech to je pronikavý pocit nepatření nikam, nezakořeněnosti a psychického odcizení. Proto tedy je ohniskem nového způsobu života celková příbuznost, a ideální je život v komuně s celkově otevřenými formami vztahu. V této situaci může být oprávněněji zdůrazněn symbol descendentu – hrotu sedmého domu – než symbol ascendentu. Přesto skutečná komuna dní, které přijdou, by měla být něčím v čem se jednotlivci vědomě a záměrně setkají, proniknou za svá společensko-kulturní ega a zakusí harmonii holistické vzájemné závislosti, kdy každá bytost bude připravena a ochotná hrát svou osudovou roli v rámci celku.

Slovo izolace se etymologicky nevztahuje pouze ke slovu solus „sám“ ale i k sol „Slunce“. Každé slunce je izolováno v prostoru, je středem skupiny planet na které vyzařuje svou oživující energii, přesto je Slunce také hvězdou, a jako hvězda je jednou z mnoha v bratrstvu hvězd v galaxii. To je jistě nejzjevnější symbol. Individuální jedinci jsou jako Slunce, nebo se zdají být, oddělení. To je cena která musí být zaplacena za individualizaci – často tvrdá cena, požadovaná za neodmyslitelně tragický proces. Ale být oddělen nemusí znamenat cítit se osamělý, a ještě méně odcizený.

Žádné slunce nevyzařuje život na své planety v prázdném prostoru, žádný jedinec není narozen na cizí Zemi. Každé slunce je hlavně hvězda v galaxii a každý jedinec je narozen, aby naplnil funkci, aby odpověděl na potřebu lidstva a Země, jediného domova lidstva. Ale v takových dobách jako je naše, by se člověk, alespoň na nějakou dobu, měl odloučit od části lidstva která ho zrodila, proto aby mohl žít svou „dharmu“, kterou se potřebuje stát. Staré okultní přísloví říká: „Když syn opouští matku, stává se otcem.“ Semeno musí opustit rostlinu, která mu dala formu a základ předtím, než se může stát zárodkem nové rostliny, možná na vzdálené půdě, ke které bylo zaváto křídly osudu.

Člověk, který takto zakusil druhé zrození jako jedinec postupně si stále více vědomý svého osudu, musí být v nějakém smyslu odlišný od jiných lidí, skrývajících se za matrici své společnosti. Přesto odlišnost může být jednoduše negativním výrazem, pro mnoho individuálních tendencí, zdůrazňujících a velebících jeho odlišnost od kolektivu. Příkaz „Vyděl se!“ je oprávněný pouze jako nutný prostředek k zakončení, ale toto zakončení, jednou dosažené, jak se často děje, pouští z mysli prostředky jako bezcenné. Vědomí nemůže déle přesvědčivě soustředit svou pozornost k těmto prostředkům.

Pocit odlišnosti plodí vědomí rozdělenosti, odstupu, neslučitelnosti a možná fanatismu, díky kterým se jedinec objevuje. Pozitivním doplňkem odlišnosti je individualita. Být odlišný znamená vystupovat ze středu skupiny – ne protože někdo chce nebo je povznesený nad tuto skutečnost – ale jednoduše proto, že jiní členové skupiny mohou fungovat zmateně a neautentickým, nezformovaným a necharakteristickým způsobem, odlišný jedinec žije autentický a zformovaný život, který odhaluje jedinečný charakter jeho bytí a osudového postavení. Jeho život je řadou „Signatur“ kterými označuje všechno čeho se dotýká svým vlastním géniem, v kterékoliv oblasti aktivity může předvést své typické skutky.

Takový člověk je zdrojem, zatímco člověk jehož touha má být „originální“ se zajímá hlavně o zdůrazňování odlišnosti, na kterou je jeho ego tak pyšné, možná za hranicemi vkusu a platnosti. Dychtění po originalitě konzervuje a mumifikuje rozdíly, ale vespod všech rozdílů zůstává jedinec základnou obecného lidství.

Tajemstvím znovuzrození – znovuzrození v jádru každé zkušenosti – je vyprázdnit vlastní já, přesto klidně a ve víře udržovat tvar nádoby do které může plynout déšť ducha, někdy potom jí i protékat. Pramen je místo, kterým voda, skrytá v obrovském prostoru země, proudí. Každá zkušenost může být takto pramenem nového, transformujícího, tvořivého životního vývoje. Každá zkušenost se nalézá zjevená na ascendentu okamžiku v kterém se stává.

Mluvit o ascendentu a prvním domu jako o něčem co představuje „osobnost“ pojímanou jako prchavou a většinou iluzorní skutečnost existence, jak činí mnoho teosoficky orientovaných astrologů, a glorifikovat Slunce v nativitě jako symbol „duchovního Já“ nebo „Individuality“, znamená opomenout ústřední skutečnost duchovního života jak může být dnes žit individualizovanými jedinci. Ascendent je opravdu nejprchavější a nejhůře poznatelný faktor v nativitě, ale právě protože je nejprchavější a nejindividuálnější, je bodem manifestace univerzálního ducha – nebo Boha. Bůh jedná pouze skrze jednotlivé. Všeobecnosti a obyčejná životní síla patří k zprostředkujícím říším, k úrovni kosmické stavby a formativních působení. Duchovní se vtěluje pouze do individuálního – On nebo To zastiňuje skupinu. Nejvyšší zodpovědnost závisí vždy na jedinci. V přesném okamžiku, nejurčitějším způsobem, osud promlouvá a jedná skrze jednotlivé.

První dům nativity poukazuje na oblast zkušenosti, v které může promlouvat osud a v určitých okamžicích popohánět provedení specifických činů. Co potřebuje individuální jedinec, který by mohl být takovým soustřeďujícím činitelem božského, je úplná ochota, úplná otevřenost jakýmkoliv a všem okolnostem a požadavkům existence. To je naprostá užitečnost, ale užitečnost orientovaná na tu stránku života světa, která má pro tuto jednotlivou individualitu charakter autenticity.

Často se může objevit že vzezření jedince, zvláště struktura jeho tváře a jeho vnějšího výrazu jsou studovány ve spojitosti se znamením zvěrokruhu, které vycházelo při narození. Hlava symbolizuje základní charakter individuality osoby jako vědomé bytosti. Všechno dospěje ke svému vrcholu ve výrazu, alespoň za normálních okolností, protože obličej vyjadřuje podobu individuality. Bylo řečeno, že oči jsou okna duše, ale hlava je příbytkem toho, co dalo individualitu dohromady. To odráží tvůrčí Slovo na počátku.

Znamení zvěrokruhu na ascendentu nám říká mnohé o tom, co se týká dharmy jedince, – což je ústřední možnost, kterou by se měl jedinec snažit vědomě aktualizovat jako nádoba nebo čočka, skrze kterou může Božské působit. Jestliže se v prvním domě nacházejí planety, naznačují typ nebo typy funkcí které budou v procesu objevování jedincova autentického bytí nejhodnotnější.

Být, dýchat, začínat a vždy a stále začínat znovu, setkat se a odhalit přítomnost Boha a schopnost tvořivé osobitosti v každé zkušenosti, mluvit s oprávněním dharmy: toto jsou klíčová slova. Rozjímání nad těmito klíčovými slovy může vést jedince k samému zdroji jeho nebo jejího vlastního bytí.

*

zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGICKAL HOUSES – The Spectrum of Individual Experience, vydalo v roce 1972 nakladatelství DOUBLEDAY, Garden City, New York

pracovní překlad Jiří Markes

*

VYTVOŘENO VE SPOLUPRÁCI S ASTROLOGICKOU ŠKOLOU PRO STATEČNÉ

PAVLA TURNOVSKÝHO & MARTINY LUKÁŠKOVÉ

u příležitosti 20. výročí jejího založení v roce 1992

*

Pavel.Turnovsky@gmail.com – astrologMarLuk@seznam.cz

www.rezonance.cz www.transformotor.czwww.astrologie.cz

Rudhyar: Planety vztahující se k nevědomí

Rudhyar: Planety vztahující se k nevědomí

A. OSOBNÍ NEVĚDOMÍ

Způsob kterým byly objeveny planety Neptun a Pluto slouží jako symbolická ilustrace vztahu mezi vědomím a nevědomím. Byly objeveny tak že jisté anomálie v chování Urana mohly být vysvětleny pouze postulátem vlivu jiné planety za jeho oběžnou drahou. Takový vliv byl důkladně zjišťován, a poloha Neptuna byla přibližně určena, poté byli astronomové schopni tuto planetu nalézt na místě takto analyticky určeném.

Existence mnoha psychologických anomálií, neuróz a supernormálních stavů stejně tak přivedla některé psychology k pokusu zmapovat neznámou psychologickou říši existence, čímž bychom pochopili dosud většinou náhodný způsob, jak vyvádí z rovnováhy vědomé chování. Je zřejmé že naše vědomé ego není vždy pánem ve svém domě, že čas od času zaplavují naše vědomí síly, které se zdají přicházet odnikud nebo z nějakých ancestrálních mlh. Pryč jsou naše úzké kategorie a bariéry, zapomenut je smysl naší sebezáchovy a naší společenské instruktáže – a pohybujeme se zmatení, ovlivněni hlubokými příkazy, které jsou sdělovány nerozpoznanými silami.

C.G.Jung byl možná první moderní psycholog který rozpoznal že říše těchto neznámých sil je skutečně dvojitá. V tom byl pouze následovníkem (možná nevědomě) staré kabalistické tradice která mluví o „paměti přírody“ a „astrálním světle“ které je také dvojité, nižší a vyšší, nepoctivé a dostávající do osidel ve své nižší podobě, nebeské a čisté v té vyšší. Jungova interpretace osobního a kolektivního nevědomí je navenek přirozeně velmi odlišná od okultního učení týkajícího se astrálního světla, avšak kolektivní nevědomí se jednou může ukázat jako nezbytné k posílení a prohloubení nevědomí osobního.

Jak jsme již viděli, osobní nevědomí je celkovým souhrnem potlačených nebo ponořených obsahů psyché člověka. Freud začal studovat tuto říši v které jsou skryta semena neuróz, a do které zasouváme všechny pocity, myšlenky, dojmy které odmítáme přijmout do svatyně naší vědomé bytosti a následkem čehož se jim vyhýbáme ze strachu, odporu nebo potlačené zášti. Život nám přinesl tyto psychické skutečnosti a naplnil je vitální energií, ale místo abychom umožnili, aby se tyto vitální energie vyčerpaly ve vzájemném vztahu s egem, ve sféře našeho vědomého myšlení a chování, jaksi obracíme tok této energie a zasouváme zneklidňující myšlenky nebo pocity, dojmy nebo podvědomá tušení do temných sklepů odkud je paměť nemůže přivolat na světlo vědomí. Zde mohou zahnívat a tlít, vysílajíce do vědomí jedovaté emanace, nebo nás může podzemní tlak který uplatňují nevědomě vést ke skutkům a myšlenkám matoucím naše vědomé ego.

Astrologie patrně nezná způsob jak prozkoumat tyto skryté a potlačené obsahy osobního nevědomí, avšak zahrnuje ve svém symbolismu určité prvky které nám umožňují rozpoznat a analyzovat působení represivních tendencí které deformují a přehrazují normální tok psychologických funkcí. Jinými slovy, může odhalit zpětný proud psychické energie z vědomí do nevědomí jak se odehrává v psyché. Může určit polaritu psychologických funkcí, z nichž část působí v represivním a dovnitř mířícím směru, a jiných které působí normálním způsobem, z centra ven.

Zde se dostáváme k faktoru planetární regrese. Následkem skutečnosti že na Zemi vidíme solární systém z jaksi periferního bodu a ne ze středu, se ostatní planety systému pohybují zdá se nestejnoměrným způsobem. Někdy se zdá jakoby stály, a jindy se pohybují zpětně ve směru protikladném k jejich normálnímu postupu okolo Slunce. V prvním případě mluvíme o stacionární planetě, ve druhém o planetě retrográdní. Jinak je planetární pohyb přímý. Tyto geocentrické charakteristiky planet (Slunce a Lunu vyjímaje, protože se pohybují vždy přímo) mají psychologicky velký význam. Přímý, retrográdní, stacionární: tato trojice způsobů planetárních pohybů koresponduje s některými evidentně základními prvky toho co můžeme nazvat psychologická dynamika. Za těmito typy pohybů nalézáme stále obecnější faktor planetární rychlosti (zdánlivé rychlosti, v tomto případě). Z bodu pohledu pozemského pozorovatele se rychlost, kterou se planety po obloze pohybují, konstantně mění. Tyto proměny rychlosti korespondují s proměnami ve funkční intenzitě psychologických prvků symbolizovaných planetami. Funkční intenzita se proměňuje jako výsledek mnoha příčin, ale proměny rychlosti jsou alespoň jednou z těchto příčin, řečeno symbolicky. Toto je zvláště zřejmé jestliže uvažujeme rychlostní proměny Merkura a Luny, ale týká se to všech planet.

Vyšší rychlost, prudší proud psychické energie v a skrze uvažovanou funkci. Když se planeta stává stacionární, rychlost je samozřejmě rovná nule. Funkce kterou symbolizuje má extrémní stabilitu. Zvláštní typy tvrdošíjnosti mohou velmi dobře popsat tyto okolnosti. Konkrétní prvek v povaze osoby nebude vykazovat pohyb. Odolává změně. Vyjádří obrovskou sílu netečnosti. Tak jak to bylo na začátku, tak to bude stále. Osoby narozené se stacionárními planetami budou vždy prezentovat charakteristiky této povahy. Toto bude samozřejmě zdůrazněno když je stacionární planeta také vládcem horoskopu, nebo silně umístěná. Odpovídající psychologický prvek se bude tiše ale umíněně držet svého vlastního ve vědomí, ať se děje cokoliv.

Mohlo by být dáno mnoho příkladů, obtíž je v tom že běžné psychologické charakteristiky zobrazené stacionární planetou nejsou zřejmé, dokud se nedostaneme do bodu pohledu psychologické analýzy. Stacionární Saturn v horoskopu Richarda Strausse je dobrou ilustrací silné egocentričnosti a stejně silného smyslu pro formu. To že je ve Vahách dává a přidalo umělecký význam.

Stacionární planeta je řekněme „stacionárně direktní (přímá)“ nebo „stacionárně retrográdní“ podle směru jejího následného pohybu. V psychoastrologické analýze může být planeta jako stacionární několik minut od přesného okamžiku ve kterém se mění směr jejího pohybu. Rychlostní faktor zde zahrnutý je čistě relativní a prakticky všechno co je doporučeno nebo použitelné k úvaze je to, zda je rychlost planety nadprůměrná, (v kterémžto případě je to rychlý pohyb), nebo podprůměrná (pomalý pohyb).

Retrográdní planety symbolizují obrácení libida (psychické energie nebo životní síly) z vědomí do nevědomí. Jestliže je planeta retrográdní, funkce kterou představuje není aktivovaná pro vědomé fungování. Psychické obsahy vztahující se k této funkci, místo aby se dostávaly do vědomí a takto přímo ovlivňovaly naše chování, jsou vrhány zpět dočasně v nevědomí. To nutně neznamená že by byly zbaveny své energie. Spojují se s jinými nevědomými obsahy, potom se později znovuobjevují ve vědomí skrze orgán jedné z těchto funkcí nevědomí které budeme studovat za nedlouho. Ty korespondují s planetami Uran, Neptun, Pluto.

Jako první můžeme uvažovat planetu Saturn, budovatele egokomplexu. Pomocí diferenciace a izolace Saturn dá stranou určité množství životní energie a spoutá ji s formou. Staví zdi k ochraně a diferenciaci konkrétní entity takto podmíněné a oddělené od svého prostředí. Saturn, jinými slovy, vytváří obranný systém proti vnějšímu světu zdůrazněním separátních charakteristik ega. „Jsem tato konkrétní vlastnost, žádná jiná taková není, nebo můžeš se jí dotknout“.

Jestliže je Saturn při narození retrográdní, zrozenec toto nebude přirozeně a spontánně zakoušet. Nebude to cítit jako skutečné zejména s ohledem k vnějšímu světu. Jeho saturnský obranný mechanismus nebude orientovaný proti zásahům vnějšího světa – alespoň ne bezprostředně a spontánně. Nebude sám sebe pociťovat jako opevněného proti vnějšímu světu, protože obrazec jeho vědomého bytí je velmi rigidní. Bude se snadno poddávat vnějším vlivům které budou mít ustavičně tendenci poskvrňovat tento obraz jeho vědomí. Bude poněkud bezbranný ohledně vnějších kontaktů, a bude vypadat nesměle, introvertně, rozpačitě a nerozhodně – anebo bude zaujímat arogantní postoj na ochranu svého chabého postoje. Jeho způsoby potom mohou být neočekávané a vypjaté.

Retrográdní Saturn bude směrovat tento krystalizující obrazec a zeď-vytvářející sílu dovnitř. Sebeprosazení půjde proti vnitřním vlivům. Osoba bude navenek ustupovat, ale ukazovat velkou míru odporu proti vnitřním, nevědomým názorům. Spontánně bude sama sebe opevňovat proti vlivům přicházejícím z kolektivního nevědomí, z tradice rasy a kolektivních standardů. Bude rozvíjet osudový význam, vnitřně ho oddělující od jeho bližních , zatímco bude neschopný odolávat tlaku požadavků na něho kladených přáteli a stejně tak nepřáteli. Ve svém nejniternějším já si bude zatvrzele udržovat sebestřednost, zatímco nebude schopen odolat nikomu kdo bude žádat náklonnost nebo dary.

Může se také stát že člověk s retrográdním Saturnem shledává sám sebe většinou zaujatého budováním nebo posilováním své rostoucí individuality. Diferencující funkce potom působí dovnitř, posilováním magnetického pole Já a krystalizací obsahů do podoby zatím nevědomé. Nemusí to tak být, pouze je lépe schopen to vydržet. Takový astrologický faktor se nachází u osob které musí střežit svou individualitu proti psychickým nebo náboženským nebo rasovým vlivům které jsou obzvláště silné v jejich bezprostředním rodinném prostředí. Nepřítel je v nevědomí, naléhající zevnitř. Minulost ohrožuje přítomnost. Prvním psychologickým úkolem je tudíž vnitřní sebeochrana a sebeprosazení. Takto saturnská funkce působí dovnitř a její účinek bude obvykle ve vědomí a chování pociťován pouze nepřímo, smíchán s jinými nevědomými prvky. Mikuláš II., poslední ruský car, měl retrográdní Saturn, Ramakršna, velký indický mystik, prorok Swedenborg, pokud mám uvést nějaké příklady.

V takových případech se Luna (polární protějšek Saturna) nachází jaksi nechráněná. Luna nemůže být nikdy retrográdní, ale protože se pohybuje okolo Země je buď uvnitř nebo vně oběžné dráhy Země. Když je uvnitř (blíže novu) působí více ve spojení se solární energií „já“. Když je vně (blíže úplňku), pocity jsou „extrovertovány“ nebo ovládány objektivní myslí. Můžeme také říct že vně oběžné dráhy Země Luna následuje odstředivý tah Marsu, planety všech začátků, když je uvnitř, je ovlivňována dostředivou přitažlivostí Venuše, planety dokonalosti a naplnění. Jestliže je Luna uvnitř oběžné dráhy Země a Saturn je retrográdní, jsou pocity směrovány dovnitř, dostáváme čistý případ introverze. Láska se promítá do vnitřního obrazu spíše než do skutečné a opravdové osoby. Když je Saturn retrográdní jsou pocity v každém případě trochu nechráněny. Nejsou pevně ukotveny, nebo mohou vědomému egu způsobovat mnoho nesnází.

Když je retrográdní Jupiter, obrací se dovnitř funkce sebekompenzace, působící na vědomí téměř výlučně skrze nevědomí, to znamená, prostřednictvím snů nebo podobných projekcí. Když je zároveň silný Uran, tyto projekce se mohou stát mimořádně intenzivními. Jestliže má Jupiter slabou pozici ve znamení, může to znamenat že kompenzační funkci je propůjčeno málo energie, ale jestliže je zároveň silná pozice v domě, kompenzace, i když je slabá, je přivedena do vědomí silou okolností. Tato poznámka se týká víceméně všech planet. Nicméně, aspekty k ostatním planetám mohou přinášet jiné a protichůdné faktory. Jupiter v rohovém domě (prvním, čtvrtém, sedmém, desátém) je v typicky silném postavení. Jestliže je zrozenec přímo vědomě ovládán jeho vlivem, obvykle za kolektivním účelem. Tuto vnitřní sílu může zakoušet ve formě nějaké velké osobnosti vedoucí ho k určenému konci.

Toto může být zvláště zjevné jestliže je Jupiter retrográdní. Když je stacionární, zrozenec je téměř úplně poddaným této vládnoucí síly. Rakouský císař, František Josef I., jehož vláda se jevila jako samotný střed srážení evropské karmy, měl, podle Alana Lea, retrográdního Jupitera ve čtvrtém domě, v kvadrátuře s Marsem na Descendentu. Jeho horoskop je zcela pozoruhodný. Bismarck měl také retrográdního Jupitera. Aristide Briand, slavný francouzský premiér, měl retrográdního Jupitera a Saturna v konjunkci ve svém čtvrtém domě.

Retrográdní Merkur symbolizuje mysl niterně obrácenou ať už z mystických sklonů nebo z vrozené pomalosti vnímání a neschopnosti promítnout myšlenky navenek. Podle Marca E. Jonese, pozice Merkura před a po Slunci představuje jednotlivě mentální dychtivost nebo rozvážnost. „Mentální chemie“ může být ukázána spojitostí těchto pozic Merkura spolu s rychlostí lunárního pohybu. Paul Clancy vysledoval podobnost mezi rychlostí mysli a rychlostí pohybu Merkura. Navenek může retrográdní Merkur dávat pomalou mysl, ale rozhodně tomu tak není nutně. Může právě tak představovat mysl zaujatou převážně kolektivním nevědomím, mysl proroka. Abdul Baha, jehož Bahai uvažuje jako božskou postavu, měl retrográdní Merkur a Saturn v trinu. Merkur byl v Blížencích šest stupňů před Sluncem, Luna v konjunkci s velkou hvězdou Persie, Regulem, také v trinu s Neptunem ve Vodnáři. V jiných případech máme základ pro zvláštní mentální komplexy. Příkladem kolísavé mysli je Ludvík XVI., francouzský král popravený revolucionáři. Měl retrográdního Merkura v přesné konjunkci se Sluncem, také retrográdního Saturna a Urana.

Retrográdní Mars naznačuje že impulsy k jednání neproudí ven z ega do spontánního vyjádření, ale pohybují se zpět k nevědomí kde se spojují s některými nevědomými obsahy (často kolektivními obrazy). Je to síla vlastní těmto obrazům, která skutečně přivádí zrozence k jednání. Jednání takto nepovstává spontánně, z jasně vědomých impulsů, ale víceméně z nevědomé motivace. Ve skupině několika retrográdních planet v horoskopu Annie Besantové, pozdější vedoucí osobnosti Teosofické společnosti, nacházíme Mars. Její činy často vycházely z motivů skrytých v nevědomí, ať už osobním nebo kolektivním.

Taková okolnost může ovlivňovat sexuální síly. Ty mohou být vrhány do nevědomí, vytvářejíce komplexy a neurózy. Na druhé straně, se můžeme zabývat konkrétním pokusem sublimovat podstatu touhy, jako v různých cvičebních metodách jógy. V případě Annie Besantové také upozorňujeme že se zprvu stala známou jako apoštol kontroly porodnosti.

S retrográdní Venuší dostáváme předpoklad že plody zkušenosti nejsou přiváděny k vědomému egu a normálně asimilovány nebo uvolňovány skrze různé typy emocí. Často se vyskytuje výrazný nedostatek v přizpůsobení podmínkám vnějšího života. Emocionální život je neuspokojivý a nevědomé obsahy narušují přirozený proud vědomí a lásky. Někdy se objeví silné zdůraznění umělecké kreativity, ale obvykle bývá zabarveno abnormálními pocity. S tím může být spojena touha po omamných látkách. Romantický básník Alfred de Musset měl stacionárně retrográdní Venuši.

Retrográdní planety nemusí být příliš vykládány, z toho důvodu, že naznačují pouze směr kterým některé psychologické funkce působí, ale neříkají co se odehrává jako výsledek zpětného proudění, který je posuzován na základě horoskopu jako celku. Chlapec a dívka, místo toho aby šli pracovat do továrny, sednou na vlak a jedou do města. Můžeme vědět že jeli do města, ale neřeknou nám jak se budou chovat a na co v tomto městě narazí. Stejně tak víme že když je planeta retrográdní, funkce kterou symbolizuje nepůsobí takzvaně normálním způsobem. Psychická energie použitá touto funkcí působí v nevědomém směru. To co se jí stane, závisí na všech ostatních faktorech horoskopu.

zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGY OF PERSONALITY – A Re-formulation of Astrological Concepts and Ideals, in Terms of Contemporary Psychology and Philosophy, vydalo v roce 1972 nakladatelství AURORA PRESS, Santa Fe, NM, USA
První vydání Lucis Press N.Y.C., U.S.A., 1936

pracovní překlad Jiří Markes : Astrologie osobnosti – Reformulace astrologických koncepcí a myšlenek v termínech současné psychologie a filosofie.

interní materiál Astrologické školy pro statečné

Rudhyar: Astrologické domy – část 2

Astrologie ve starých dobách soustředěná na místo

Až do konce starého věku v šestém století před Kristem, když v Indii žil a učil Gautama Buddha a v helénském světě Pythagoras, vědomí lidí – až na možná vzácné výjimky – bylo podstatně soustředěno na určité místo. Relativně malé skupiny lidí žili, cítili a myslely v podmínkách které mohou být nejlépe definovány jako hodnoty kmene. Kmenové skupiny, základní články lidské společnosti v čase, byly svázány s určitou zemí, z které získávaly své živobytí, jako embryo které je svázáno s matčiným lůnem. Kmen tvořil organismus, každý jeho člen byl celkově začleněn do tohoto mnohobuněčného organismu. Každý člen kmene byl psychicky ovládán způsobem života, kulturou, systémy víry a symboly skupiny, jejíž tabu on či ona nemohli neuposlechnout. Na tomto stupni lidského vývoje nebyly žádné skutečné individuality. Všechny hodnoty na kterých se zakládala kultura a systémy víry byly vyjádřeními specifických zeměpisných a klimatických podmínek a jednotlivého rasového typu. Kmenové společenství vzhlíželo k minulému a hledalo symbol své jednoty, společného předka nebo božského krále který by kmen sjednotil a přinesl zjevený typ vědění a dodal neobyčejnou psychickou soudržnost.

Astrologie která se vyvíjela na tomto stupni byla také soustředěná na místo daleko více než opravdu geocentricky – soustředěná na Zemi. Každá kmenová osada měla ústřední místo které bylo považováno za jedno ze dvou center světa, nebo za místo vstupu na tajemnou stezku, která vedla do takového centra. Co my dnes nazýváme horizontem vymezujícím hranice života. Nad tím byla obloha, místo obývané velmi tvořivými hierarchiemi bohů. Temná oblast pod horizontem byla tajemným pod-světem (podsvětím) do kterého se Slunce každou noc odebíralo aby znovu získalo síly potřebné k přinesení světla do lidského horizontu světa. Je samozřejmě možné že několik málo zasvěcených kněží si bylo vědomo kulatosti Země a jejího obíhání okolo Slunce, ale pokud tu byla taková tradice předávaná v rituálech iniciace, zřejmě to nemělo žádný vztah k astrologii.

Pro primitivního, kmenového člověka byla astrologie integrální částí náboženského symbolismu, jakož i prostředkem k předvídání periodických přírodních událostí týkajících se života společenství a zvláště jeho zemědělských aktivit nebo páření dobytka. Za takových životních podmínek a s lidským vědomím soustředěným k půdě a plnému blahu organického společenství, byla astrologie docela jednoduchá. Byla podstatně založena na východech, kulminacích a západech všech nebeských těles – hvězd a dvou světel, Slunce a Luny. Bez váhání byly hvězdy rozděleny na dvě kategorie. Většina hvězd které vycházely, zapadaly a zachovávaly vztahy k ostatním beze změny, když putovaly oblohou, soustava (tvar) těchto světelných bodů zůstávala fixní. Jiná nebeská tělesa se naopak pohybovala nezávisle na ostatních a jak se časem ukázalo i pozpátku, tyto byly nazvány poutníky, což je původní slovo označující planetu. Některé tyto planety se cvičenému pozorovateli jevily jako malé kotouče, spíše než světelné body a mělo se za to že je potřeba vytvořit kategorii nebeských objektů velmi rozdílných od hvězd. Jejich periodické konjunkce byly zaznamenávány a jejich pohyby mapovány, aby tak mohly být změřeny a konjunkce předvídány.

Zaznamenávány vzhledem k čemu? Samozřejmým pozadím nebo rámcem vztahu byla trvalá soustava vzdálených hvězd. Nicméně musíme si uvědomit že v archaickém myšlení nebyly hvězdy fixní. Byly pozorovány jako vycházející a zapadající. Jedinou skutečně fixní věcí byl horizont. Přesto však celkový geometrický tvar, který hvězdy tvořily na temném pozadí průzračné subtropické nebo pouštní oblohy, zůstával po staletí stejný. Proto tedy mohl sloužit jako referenční rámec, pokud byl dále rozdělen pro potřeby měření.

Abychom pochopili jak vznikl koncept souhvězdí zvěrokruhu a získal symbolickou podobu, potřebujeme si uvědomit že všechna kmenová společenství, pokud víme, používala totemy. Tyto totemy byly spojovány s rody bez kmene, a tyto rody v jistém smyslu představovaly funkční orgány bez celkového organismu kmene. Nejčastěji byly totemy zvířata s kterými lidé rodu cítili a měli k nim zvláštní vztah. Rovněž to mohly být také přírodní objekty jako například rostliny.

Když lidé minulých věků usilovali o trvalejší a jistější podobu svého společenství, usilovali o ni podle principů funkčního organického řádu. Vesmír byl zakoušen jako organický celek oživovaný bipolární vesmírnou životní silou, symbolizovanou v astrologii dvěma světly, v čínské filosofii principy Jang a Jin, činnou bez všech forem existence. Vskutku Nebe a Země byly viděny jako dvě polarity, Nebe jako tvořivé a božské a Země jako vnímavá a plodná ale vyplněná nespoutanými disharmonickými energiemi které musely být integrovány a domestikovány – od domus – dům. Moudrý (vzdělaný) člověk – Nebešťan v Číně – stál uprostřed těchto polarit účastníce se obou, Nebe i Země. Jeho úkolem bylo vtisknout tvořivý řád do pozemské přirozenosti a uspořádat společnost podle kosmických rytmů a principů. V některých případech působil také opačný proces a totemy byly promítány na nebe, aby se zdůraznila těsná spojení která rody cítili a měly se svými nebeskými ekvivalenty. Takto byla souhvězdí pojmenována po různých kmenových totemech. Později byl zaveden symbol „Bohočlověka“ jehož každý orgán korespondoval se souhvězdím.

Tento typ myšlení převládal v Řecku, kde byli hrdinové po své smrti přeneseni na oblohu a byla po nich pojmenována souhvězdí. Později v středověké Evropě v alchymických a okultních kruzích byla obloha pojímána jako natura naturans a Země – příroda jako natura naturata – tvořivá a vnímavá polarita života.

V oblastech jako Egypt a Mezopotámie není sezonní faktor tak zřejmý jako v severnějších oblastech Evropy, ale záplavy na Nilu určovaly nejkruciálnější okamžik ročního cyklu. Zdejší astrologové byli prvními hvězdnými pozorovateli a spolehlivě se předpokládá že jejich zvěrokruh se vztahoval k souhvězdím. Znovu bych chtěl zdůraznit, že astrologie byla v tomto bodě zaměřena na místo mnohem více než na Zemi. Žádný egyptský astrolog by se nebyl trápil tím co mohlo být pozorováno na obloze v polárních oblastech nebo na jižní polokouli. Tyto rušivé problémy se objevily až když se stalo známým že Země je koule obíhající kolem Slunce, spolu s dalšími planetami – až když lidé Západu začali cestovat a dívat se na oblohu velmi rozdílně.

Když se toto stalo, stará astrologie téměř naprosto zakrněla, opatřena zastaralými koncepty a starobylou terminologií, která v mnoha případech delší dobu nevytvářela žádný skutečný smysl. Velký počet dlouhých pozorování a vytváření tabulek souvztažností mezi událostmi na nebi a v zemské biosféře určitě zůstává platnými. Ale tato platnost nyní náleží do nového řádu lidské reality. Vědomí lidí kteří myslí v dobách heliocentrického systému a cestují kolem Země ztratilo alespoň velkou část svého závazného spojení s jednotlivým zeměpisným místem a společenství již delší dobu nepůsobí místně nebo na kmenové rovině. Lidé byli uvolněni z kmenové vazby, individualizováni a vykořeněni a i když někteří z nich jsou ve skutečnosti stále omezeni místem, tak teoreticky v podmínkách nových univerzalistických náboženství, buddhismu, křesťanství a islámu, zakoušejí svoje bytí a jsou považováni za jednotlivce.

Jestliže se astrologům nedaří brát v úvahu taková historická, duchovní, intelektuální a společensko – kulturní fakta, zůstávají slepí k základním skutečnostem, z používání zastaralých pojmů vzniká zmatek, pojmy budou zvěčňovány a nejpodstatnější problémy zůstávají nepochopeny.

Předešlé odstavce formulují nezbytné pozadí pro studenta který se chce důvěrně obeznámit s koncepcí astrologických domů. Na co jsou domy? Jak ten pojem vznikl a co se s ním stalo v moderní astrologii? Kolik domů by mělo být a jaké jsou problémy které před námi vyvstávají při určování hrotů těchto domů?

Podrobně zodpovědět tyto otázky je na druhé straně polem působnosti této knihy. Ale několik podstatných bodů by mělo být konstatováno jasně a jednoduše ještě dříve než přikročíme ke studiu čtyř „rohů“ v nativitách a rozdílných úrovní významu a vlastností které by měly být přisuzovány dvanácti domům jak jsou používány nyní.

*

pokračování

*

zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGICKAL HOUSES – The Spectrum of Individual Experience, vydalo v roce 1972 nakladatelství DOUBLEDAY, Garden City, New York

pracovní překlad Jiří Markes