vedený Barbarou Somerfieldovou u příležitosti jeho 89. narozenin 23. března 1984
V tomto rozhovoru Dane Rudhyar (1895-1985) popisuje vývoj astrologie 20. století a zasvěceně hovoří o zásadních otázkách, které před současnými astrology vyvstávají.
Barbara: Mohl byste se vyjádřit k otázce profesionalismu, který je nyní mezi astrology běžný, a k myšlence „astrologii jako závazku“ v kontrastu se smyslem astrologie?
Rudhyar: Jednou ze základních věcí, o něž se v Anglii pokoušel Alan Leo a v Americe Max Heindl, bylo uvést astrologii do souvislosti se životní filozofií, které nebyla běžnou západní akademickou filozofií. Alan Leo byl teosof, velmi oddaný Annie Besantové a druhé generaci teosofů. Max Heindl kdysi navštívil Evropu, kde se učil u údajného dědice rosenkruciánské tradice. Heindl byl lektorem Teosofické společnosti v Americe a chtěl přeložit a přeuspořádat astrologické pojmy z hlediska toho, co se naučil z rosenkruciánské teorie. Okultistou a teosofem byl též Sefarial.
Předtím, zejména v 17. A 18. století, byla astrologie profesí. Představovala odvětví okultní filozofie, avšak byla jasnou profesí; byli jste astrologem krále, prince či podobně a plnili jste společenskou funkci. To více méně zmizelo v 19. století, kdy astrologie přestala být vyučována na univerzitách. Naposledy to bylo … zapomněl jsem přesné datum, ale kolem roku 1830 ji vyučoval jakýsi profesor v Porýní. Poté, co ztratila svůj profesionální statut, pokoušela se přeorganizovat ve vztahu k teosofickému hnutí v Anglii a rosenkruciánskému hnutí v Kalifornii.
V Americe působil filosof-okultista Marc Jones. Na základě svých vlastních vnitřních objevů se snažil o návrat k základům astrologie z metafyzického a filosofického hlediska. To mě zajímalo; přístup Alana Lea ani Maxe Heindla mě příliš neoslovoval. Existovalo tu i pár dalších skupin, jako například Bratrstvo světla C.C. Zaina (později Církev světla), které měly být rovněž vybudovány na staroegyptském základě. Avšak ani v těchto skupinách nebyla astrologie považována za profesi. V některých případech se za výklad horoskopu neslušelo přijímat honorář; astrologie byla součástí životní filozofie a náboženského přístupu k životu.
Další směr astrologie v Americe představovala Evangeline Adamsová. Ta byla astroložkou z povolání a účtovala si na svou dobu vysoké honoráře. Používala především astrologii horární, zejména pro své klienty z Wall Streetu (jako byl Pierpont Morgan a pár dalších. Podařilo se jí astrologii obhájit ve slavném soudním procesu, při němž soudci podrobně popsala jeho syna, kterého nikdy neviděla, na základě jeho horoskopu. Na soudce udělala takový dojem, že žalobu zamítl a umožnil, aby astrologie mohla být v daném smyslu praktikována. Myšlenka astrologie jakožto profese je tedy svým způsobem návrat do 17. a 18. století; je to aspekt neoklasicistního přístupu, návratu k fundamentalistickému pojetí.
Počínaje Astrologií osobnosti v roce 1935 (stále je to moje nejlépe prodávaná kniha), snažil jsem se astrologii přeformulovat na základě nové hlubinné psychologie, se kterou přišel Freud. Kolem let 1932-33 vyšly v anglickém překladu první významné knihy Jungovy; inspirovaly mě, když jsem si je v roce 1933 pořídil. Pokusil jsem se astrologii přeformulovat s využitím přístupu Marka Jonese, jenž měl značnou platnost a astrologii a její principy alespoň presentoval ve světle filosofie. Snažil jsem se astrologii představit jako symbolický jazyk, který by mohl doplňovat psychologický pohled a zejména praxi psychologické konzultace.
Psycholog může znát veškeré podrobnosti událostí tak, jak mu je sdělil klient a jak je dokázal vyvodit z klientových snů, gestikulace a jednání. Astrologie k tomu však může připojit obecnou strukturu, pojednávající o horoskopu a životě jako celku. Zatímco psycholog získává data, nezná jejich strukturu, jejich řád, jejich vývoj; astrolog zná strukturu a vývoj, ale nezná data, způsob, jakým se symbolické ukazatele manifestují jako události. Domníval jsem se, že sloučením obou je možno obdržet mnohem konkrétnější a smysluplnější obraz.
To vše je nyní považováno za samozřejmost v těch složkách hnutí za rozvoj osobnosti, které se o astrologii zajímají. Avšk v letech 1934-35, kdy byla zveřejněna Astrologie osobnosti a série článků, které jí předcházely, to byla novátorská myšlenka. Ani Marc Jones se o hlubinnou psychologii nezajímal. Zajímala ho psychologie staršího typu, avšak byl to inteligentní člověk, který byl schopen podat osobní výklad. Pokusil jsem se ukázat, že veškeré faktory používané v astrologii — znamení, domy, body, lunační cyklus atd. — mohou tvořit jazyk, symbolický jazyk, který by pak mohl mít cenu při výkladu naprosto nových vývojových trendů v psychologii, kterým trvalo třicet let, než přerostly v současné masové hnutí.
V letech 1936 až 1966 se astrologie vyvíjela velmi, velmi pomalu, dokonce i v Americe. Teprve generace mladých lidí, kteří se začali zajímat o východní filosofii, jógu, východní učitele, zen atd., se náhle obrátila k mým knihám, které se pak staly populárními. Od roku 1933 jsem měl na starost psychologickou sekci časopisů American Astrology a Horoscope. Psal jsem články pojednávající o symbolické povaze astrologie, s vnitřním vývojem, vývojem na vyšší rovině atd, namísto vývoje na rovině lidové, společenské, obchodní.
Oproti tomu Marc Jones se primárně zajímal o společenské vztahy, neboť jeho filosofie byla svého druhu filosofií společenskou; měla metafyzický základ, avšak v praxi se zaobírala společenskými faktory. Snažil jsem se dostat k jádru osobních problémů a po dlouhou dobu jsem byl jediný, kdo tak činil. Postupně se astrologií začali zabývat lidé jako Charles Jayne, Stephen Arroyo and Marc Robertson. V případě Marka Robertsona jsem to byl já, kdo mu navrhl, aby se začal v krizovém období svého života astrologií zabývat. V roce 1934 či ’35 u mě absolvoval několik kurzů Charles Jayne.
Veškerá moje práce měla za cíl vyložit astrologii i význam jejích symbolů – planet, znamení, stupňů zvěrokruhu atd – jako jazyk. Poté, co jsem dokončil výklad tohoto jazyka, přestal jsem o astrologii psát, neboť nemělo smysl pokoušet se vynalézt nový jazyk, když jsem se domníval, že ten starý naprosto stačí k práci s tím, co jsem považoval za nutné. Skončil jsem tedy Astrologií transformace, kterou jsem napsal v roce 1978 a která završila to, co jsem započal před více než čtyřiceti lety Astrologií osobnosti.
Neznamená to, že nesouhlasím, aby do tohoto jazyka byly přidány nové prvky, neboť jazyk neustále roste a mění se, aby vyhověl novým potřebám. Velmi často se však ptám, zda tu ony nové potřeby skutečně jsou a zda se nová slova nepoužívají jen proto, že jsou nápadná a strhávají pozornost na jejich autora, aniž by nějakou důležitou potřebu plnila. Proto mě například nijak zvlášť neoslovují asteroidy, neboť podle mě jako individuální faktory žádnou konkrétní potřebu neplní; jako celek mají své místo ve Sluneční soustavě, avšak nevidím důvod, proč vyčleňovat nějaký kousíček obíhající hmoty a dávat mu význam. Pokud bychom tak učinili, proč nevzít v úvahu i umělé družice? Šokovalo mě, když mě jeden redaktor časopisu požádal, abych napsal článek o družici Sputnik a jejích astrologických účincích. Nejprve jsem si pomyslel, že jde o poněkud absurdní požadavek, avšak vzal jsem to jako výzvu. V tu dobu mi družice připadala jako symbol určitého aspektu naší kultury. Nyní jich je tolik, že jsou jako ty asteroidy; dohromady něco znamenají, avšak nelze je používat jako astrologická slova.
Abychom se vrátili k myšlence astrologa jako certifikovaného profesionála; jak jsem již uvedl, je to, jako bychom se vraceli do 17. či 18. století k pojetí krále, prince či boháče a jejich astrologa. Netěší mě, když vidím, jak se lidé dnes stávají natolik závislými na svém takzvaném astrologovi, že si k němu každých pár týdnů či měsíců chodí pro radu, jak vyřešit tu či onu situaci. Jedna konzultace zpravidla nestačí, protože problémy jedince jsou složité; sám jsem příznivcem dvou či tří kratších konzultací – ne příliš dlouhých, aby se astrolog ani klient neunavili a nezůstaly jim v hlavě jen útržky. Nyní, když je k dispozici nahrávání, je vše mnohem snazší. Když však porozumíme své životní situaci, nic nám nebrání, abychom si tuto schopnost vypěstovali sami; porozuměli jsme jazyku a měli bychom ho být schopni do určité míry používat. Samozřejmě to znamená zaobírat se něčím nezvyklým a zprvu je zapotřebí mít někoho, kdo lépe rozumí symbolům. O šest měsíců později se něco může přihodit, avšak neměli bychom na to příliš spoléhat. Astrologická data – progrese, tranzity, aspekty – neodkazují k událostem nýbrž k možnosti vývoje.
Kdysi bývaly planety a znamení považovány za kategorie nebo referenční rámce a planeta něco znamenala nejprve obecně jako planeta a poté v rámci domu. Domnívám se však, že dům jakožto typ zkušenosti je více ovlivněn planetou nežli planeta domem.
Horoskop ukazuje, do jakých míst bude přitahována vaše pozornost. Jinými slovy, máte-li Marta v druhém domě, vaši pozornost bude přitahovat výdej energie a peněz, zděděná energie, energie a peníze předků, tedy ty věci, do nichž jste se narodili. Nachází-li se v domě třetím, vaši pozornost bude přitahovat formulování idejí a vztahů atd. Mars v domě šestém automaticky neznamená, že budete nemocní nebo že se stanete otrokem či vojákem, avšak vaši pozornost budou přitahovat problémy a záležitosti, které mají co do činění se službou, prací a zdravím. Ve většině případů bude vaši pozornost zaměstnávat nějaký problém, avšak tyto problémy nutně nemusí obnášet násilí; přitahují či soustřeďují vaši energii. Všechna slova v jazyce astrologie jsou tedy symboly soustřeďující pravděpodobnost zkušenosti, avšak nikoli nutně skutečnou událost. Symbol nezpůsobuje události. Považuji za krajně nešťastné, že při některých zkouškách z astrologie obdržíte nějaké konkrétní datum, o němž musíte říct, co se tehdy stalo. Stejně nešťastná je i myšlenka, že nemůže dojít k žádné fyzické, vnější události, aniž by byla přítomna událost astrologická.
Barbara: Spolu k tímto výrazným tlakem na profesionalismus různé skupiny vymýšlejí testy a usilují o získání licence. Můžete pohovořit o úskalích licencování a regulace astrologie?
Rudhyar: Vždy existují dva extrémy. Jedním z nich je extrém socializace; jakékoli vyjádření musí podléhat nějaké kolektivně přijatelné či oficiální formě. Druhým extrémem je nechat působit jakékoli individuální hledisko či představivost bez jakéhokoli rozlišování.
U staroafrických kmenů bylo zvykem, že měl-li některý z členů takzvaný velký sen či vizi, řekněme o blížící se bouři, změně počasí či přibližujícím se nepříteli, zůstalo to bez odezvy, dokud neměl podobný sen ještě nějaký další člen kmene. Takže i v astrologii by mělo fungovat nějaké vzájemné ověření a shoda. Nebude-li tomu tak, hrozí nebezpečí, že lidé použijí vše, co zaslechnou, jakýkoli objev v astronomii či astrofyzice, a ihned tomu přisoudí astrologický význam.
Vždy je snadné najít pár horoskopů, v nichž to funguje – a naprosto ignorovat ty horoskopy, v nichž to nefunguje. Určitá míra skupinové spolupráce je proto opodstatněná. Pokud však nějaký stát či spolek lidí, zvlášť neví-li o astrologii nic, začnou astrologii oficiálně sankcionovat, může to vést k určitému druhu totality.
Pozoruhodným příkladem toho je Americká lékařská asociace. Celé výzkumné směry či interpretace lidských nemocí byly zablokovány jen proto, že nějaký konkrétní směr začal být oficiálně uznávaný a přijímaný jako jediný platný. Kdokoli smýšlí jinak, je ostrakizován a připraven o svůj profesní statut. Takových případů je více. Nyní samozřejmě přichází změna v podobě takzvané nové či holistické medicíny, avšak i tam dochází k extrému užívání a nadužívání věcí a k jejich nevyvážené interpretaci a hodnocení, neboť každý se domnívá, že ví, jak je to správně. V některých případech to funguje, ale v jiných to může být škodlivé. Je třeba dosáhnout rovnováhy mezi extrémy.
Z tohoto důvodu jsem vždy vycházel ze základních tradičních významů astrologických symbolů, neboť tyto principy pravděpodobně odkazují na druh významu, který je velmi logický a který lze vztáhnout na jakoukoli lidskou situaci. Čím je tato souvztažnost důležitá, zda lze hovořit o jistém druhu přenosu energie z planet či o symbolické souvztažnosti nebo „morfické rezonanci“ (abych použil termín Ruperta Sheldrakea), je samozřejmě velmi zajímavé z filosofického hlediska, avšak není třeba to probírat a řešit při astrologické praxi a práci s klientem. Jde o metafyzické výklady a možná je na každém z nich trocha pravdy. Avšak ať už ta pravda existuje na jakékoli úrovni, pro nás je velmi těžké ji poznat. Takže dohadovat se, a jako vědci připouštět jen jednu možnost – přímý fyzický vliv planety na lidskou bytost – je směšné. Je to jedna z možností, ale existuje i řada další, které bychom měli zvážit.
Barbara: Jak si připadáte ve svých 89 letech nyní, když se píše rok 1984?
Rudhyar: Opravdu nevím, co odpovědět. Některé věci lze konstatovat z opakování cyklických aspektů, ale věci se nikdy neopakují zcela stejným způsobem. Lidstvo za posledních pět set let změnilo své chování, alespoň do určité míry, a je velmi obtížné vyslovovat předpovědi či dokonce jen domněnky striktně na základě astrologických cyklů. Pokusil jsem se o to v knize Astrologická časomíra (Astrological Timing). Vidíte určité možnosti, ale nedokážete říci, na jaké úrovni se tyto možnosti projeví. Do jisté míry se mohou projevit na všech úrovních, na několika úrovních najednou. Lze spoléhat pouze na historické chápání hybné síly trendů odvíjejících se za poslední čtyři sta či pět set let. Mám sklon být spíše pesimistou. Vidím, že ona hybná síla, kterou lze nazvat karmou událostí a nezdarů západoevropské a americké společnosti a národů, je tak bídná, že si nedokážu představit, že by bylo možné zcela ji zvrátit nebo odsunout či se jí zbavit jiným způsobem než nějakými drastickými změnami či událostmi. Co to bude za události, zda budou spočívat ve zneužití jaderné či chemické energie, válce nebo kataklyzmatických planetárních změnách, pohybech pólů, změnách atmosféry, stratosféry či ionosféry — to absolutně netuším. Myslím, že je zcela možné, že se prohloubí konzervativní návrat k fundamentalistickému náboženství a jeho přístupům, neboť každý extrém obvykle produkuje kompenzační extrém, jak ukázal ve svém psychologickém díle Jung a samozřejmě jak dokládá čínská filosofie jin a jang a jak jsem se pokusil ukázat ve své knize Rytmus celistvosti. Nemusí to však nutně být katastrofa. Může jít o progresivní vývoj.
Co ve mně nejvíce probouzí pesimismus, je nápadná podobnost mezi současnými podmínkami a podmínkami během středního a závěrečného období římské říše. Neznamená to nutně, že západní svět či severní polokoule čeká stejný osud jako římské impérium. Nicméně, ta možnost tu je a každá hlava státu by ji měla vést v patrnosti – což se, bohužel, neděje. Velké nadnárodní korporace se chovají naprosto stejně jako velcí římští správci. Máme armády žoldáků stejně jako Římané, protože římští občané nechtěli jít do války; americký lid také nechce rukovat. Podmínky v přelidněných městech jako je New York a Chicago jsou podobné podmínkám v Římě za vlády Nerona a v následujícím období. Avšak rozklad římské říše trval staletí a významná změna v nynější době by mohla trvat déle, než si lze představit – leč hybná síla změn a šíření idejí, trendů a revolučních hnutí je mnohem výraznější díky televizi a médiím, takže se lze domnívat, že změny, které předtím trvaly dvě století, nyní mohou proběhnout během dvaceti let.
Revolta konce 60. let v Berkeley odstartovala něco, co se během pár měsíců jako požár rozšířilo do Japonska a celé Evropy. Teorie domina zde neplatí; jde o šíření psychologické masové reakce. Změnit masové reakce lze jen velmi obtížně. Tlak pronikl do takové hloubky, že vznikl nesmírně silný odpor. Pocit tohoto odporu může během následujících let významně zesílit. Do jaké míry je možné ho usměrnit nebo mu dát konstruktivní či progresivní formu, o tom nemám ponětí.
Barbara: V minulosti jste řekl něco velmi zajímavého a pozitivního o potenciálu jaderné problematiky, přestože většina jej vnímá velmi negativně.
Rudhyar: Nejsem si zcela jist, že jaderná reakce bude mít tak ničivý účinek, jak se lidé domnívají nebo že mutace, které při ní vzniknou, budou nutně tak závažné či konečné, jak tvrdí vědci. Třeba budou, avšak je tu ještě možnost, že z miliónu negativních reakcí se může vynořit několik pozitivních, které mohou uvolnit novou energii. Máme tu velmi slavný případ Holanďana (Peter Hurkos), který se stal jasnovidným poté, co se udeřil do hlavy. Možný otřes mozku náhle uvolnil jasnovidné schopnosti, které byly naprosto úchvatné. Těžko říct. Na ostrově Bikini (kde byla odpálena vodíková puma) dochází k růstu a obnově vegetace takovým tempem, jaké nikdo nečekal. Obnovující síla země jakožto organismu může být stejně mocná jako schopnost lidského těla uzdravit se ze závažné nemoci. Nemoci mohou lidi zabíjet, ale těch pár, co přežije, z toho může vyjít značně posíleno. Protože jsem v raném dětství musel bojovat s určitými neduhy, vypěstoval jsem si jistý druh odolnosti vůči věcem, které zřejmě působí na druhé.
Neustále zdůrazňuji závažný fakt, že není možné představit si budoucnost, aniž bychom rozuměli minulosti. Jednou z nejsmutnějších situací v Americe je nedostatek zájmu o dějiny, zvlášť mezi mladými lidmi. Jelikož je dějepis vyučován přihlouplým způsobem, je to pochopitelné. Dalším neštěstím je extrémní závislost na okamžité reakci a okamžitém uspokojení; lidé, kterým bylo teprve dvacet, chtějí už být slavní, mocní a sebejistí. Uvědomuji si, jak dlouho mi trvalo pochopit sebe, natož pak lidstvo a skutečnost, že nic není nové. Konfucius řekl, že začal život chápat teprve v šedesáti. Nyní má navrch hybná síla změny, vzrušení, neustálé touhy po něčem novém; když se nebudete honit za každou „novinkou“ a budete žít dostatečně dlouho, za padesát let uvidíte, že to, co bylo nové a posléze naprosto vyšlo z módy a pozbylo platnosti, se opět stane novinkou.
přeložila Alice Tihelková
